Tihle lidé prý byli vlkodlaky. Jim podobní mohou být i dnes mezi námi
Šel z nich strach! Lidé, kteří se dokázali přeměnit ve vlka, děsivé legendy, které přetrvaly staletí. Ale opravdu jde jen o příběhy bez reálných základů? Není to tak! Podle některých pramenů totiž vlkodlaci opravdu existovali, a dokonce mezi ně patřily známé osobnosti. „Naši předci měli bujnou fantazii a potřebovali si neznámé věci vysvětlit. Na druhou stranu vlkodlaky nezatracujme, nejde jen o výmysly,“ řekl Čtidoma.cz odborník Petr Horáček.
V každé části světa mají nejstarší známé kultury jeden společný typ legendy – o mužích, ženách a dětech, kteří se proměňují ve zvířata. Naši předkové byli ustrašení lidé, a často je proto považovali za vážnou hrozbu. „Vlk byl po stovky let hojně rozšířené zvíře, ze kterého šel strach. Evropský folklór i proto připouštěl, že člověk se může ve vlka proměnit. A hodně lidí by přísahalo, že takovou proměnu vidělo na vlastní oči,“ vysvětlil Čtidoma.cz Petr Horáček, který se už téměř dvacet let zabývá dávnými mýty a záhadami.
Ať to je s existencí vlkodlaka jakkoli, jisté je jedno – od slavného příběhu římského autora Gaia Petronia z prvního století až po moderní filmy, jako je Americký vlkodlak v Londýně, je toto stvoření oblíbeným fiktivním monstrem. Ale opravdu je fiktivní? Nebo existovali skuteční vlkodlaci? Pět níže uvedených příkladů lidí se prý ve vlka dokázalo proměnit.
Král Jan (1166–1216)
Spisovatel Gervasius z Tilbury ve 13. století prohlásil, že vlkodlaci byli v jeho době v Anglii běžní. „Je jisté, že existují muži, kteří se v určité fázi přibývajícího měsíce mění ve vlky,“ napsal ve své encyklopedii Otia imperialia. Může být poněkud zvláštní, že své dílo napsal v době krále Jana, který byl podle legendy sám vlkodlakem.
„V roce 1185 cestoval budoucí král do Ossory, království středověkého Irska. Tehdy se tradovalo, že jde o zemi vlkodlaků. Kronikář Gerald z Walesu, který Jana doprovázel, dokonce toto setkání zaznamenal,“ tvrdil Horáček. Zřejmě právě proto se následně předpokládalo, že král je s vlkodlaky „kámoš“, protože je jedním z nich. Walter Keating Kelly ve své knize o folklóru z roku 1863 napsal: „Anglický král John prý po své smrti žil jako vlkodlak.“
Vlkodlak z Dole (zemřel 1574)
V lednu 1574 byl Gilles Garnier usvědčen z lykantropie a čarodějnictví a upálen zaživa na hranici. Garnier, vrah a kanibal, se stal známým jako „Vlkodlak z Dole“, podle svého rodného města Dole ve východní Francii. „Několik let před jeho popravou město sužovala záhadná úmrtí a mizely místní děti. Garnier byl hlavní podezřelý, protože žil sám v domě za městem. Když byl zatčen, hodně lidí vyděsil, protože tvrdil, že mu jakýsi lesní duch dal lektvar, díky němuž se může přeměnit ve vlka.“
Garnier se následně přiznal, že jako vlkodlak lovil a napadal malé děti, přičemž zabil a snědl nejméně čtyři. Více než padesát obyvatel města Dole svědčilo u soudu a přísahalo, že opravdu lidi jedl a že se mnohokrát před jejich očima proměnil ve zvíře.
Bestie z Bedburgu (asi 1535–1589)
Pravděpodobně nejznámějším „skutečným“ vlkodlakem v historii je Peter Stumpp, narozený kolem roku 1535 ve městě Bedburg nedaleko Kolína nad Rýnem. Právě za to a za zločin vraždy byl v roce 1589 mučen a nakonec umučen. „Byl obviněn z toho, že celý život praktikoval čarodějnictví a nekromancii. Údajně měl také incest se svou sestrou, která pak porodila dítě,“ uvedl Horáček.
Stumpp prý vyvolal ďábla, který mu dal speciální mast a opasek, který ho proměnil v obrovského vlka velikosti medvěda. Když byl šelmou, měl pak lovit, zabíjet a hodovat na mužích, ženách a dětech. Zavraždil prý nejméně 16 lidí. „Když se chtěl vrátit do lidské podoby, prostě jen odepnul pásek. Tradovalo se, že si nepochutnával pouze na lidech, ale ostrými drápy a zuby útočil na ovce a kozy.“
Démonický krejčí (zemřel 1598)
Asi 20 let po hrůzovládě Gillese Garniera byl na lovu další vlkodlak, kupodivu jen pár stovek kilometrů od města Dole. Nicholas Damont byl známý jako „Démonický krejčí z Châlons“ a nakonec byl popraven za to, že byl vlkodlakem. Měl nalákal své mladé oběti do své krejčovské dílny, napadnout je a podřezat jim hrdla. „Také se věřilo, že vraždil a požíral lidi v lesích kolem Châlons. Jeho obchod byl nakonec zkontrolován městskými úředníky a v jeho sklepě byly nalezeny lidské ostatky.“
Jeho příšerná doznání a soudní svědectví vyvolala ve Francii vlnu hrůzy. „Případ zůstává jedním z nejslavnějších procesů s vlkodlaky, kterými se to v Evropě v 16. a 17. století jen hemžilo. Stejně jako Garnier byl i krejčí odsouzen a v roce 1598 upálen zaživa.“
Velšský vlkodlak (1790)
V 90. letech 18. století terorizovala krajinu severního Walesu divoká šelma – vlkodlak. První zpráva se týkala kočáru taženého koňmi, který jel jedné noci po silnici mezi městy Denbigh a Wrexham, přičemž osamělou cestu osvětloval měsíc v úplňku. „Najednou na kočár zaútočilo monstrum, popisované jako obrovské černé zvíře, a rozsápalo jednoho z koní. V zimě roku 1791 našel farmář ve stejné oblasti scénu přímo z hororového filmu – hromadu mrtvých ovcí, které byly roztrhány. K tělům ovcí vedly mohutné otisky tlap, které zřejmě patřily nějakému obrovskému zvířeti,“ popsal Horáček.
Tento farmář byl následně vlkodlakem pronásledován. Vyprávěl, jak šelma chodila po zadních nohách a koukala na něj okny jeho domu a mlátila na dveře. Podle jeho slov měla stvůra lidské oči. „Kolem roku 1798 byl vlkodlak údajně znovu spatřen, měl zavraždit dva muže. Poté pozorování vlkodlaka v oblasti skončilo. Ale místní lidé stále chodili kolem vřesovišť a lesů u Denbighu s obavami, že se bestie vrátí,“ dodal pro Čtidoma.cz Horáček.
Zdroje: autorský článek
KAM DÁL: Generál Šedivý varuje před střetem USA a Číny. Předpověď temné budoucnosti.
