Před 34 až 44 miliony let, což je období známé jako střední až pozdní eocén, se zemská atmosféra drasticky změnila. Jak hladina oxidu uhličitého prudce klesla, globální ochlazování spustilo tvorbu ledovců na Zemi, která byla do té doby bez ledu. Vyplývá to ze studie zveřejněné ve Science Advances. „Musíme se z toho poučit. Dnes mluvíme o dramatické změně klimatu na naší planetě. My ale víme, že se to v minulosti už stalo. Proto je to tak důležité,“ vysvětlil Čtidoma.cz biolog Adam Kovář.
Odborníci se snaží pochopit, jak takto velká klimatická událost v Antarktidě začala, co bylo její příčinou. Snaží se to dát do souvislosti s hladinou oxidu uhličitého na Zemi, která stále roste vinou člověka. Množství oxidu uhličitého během pozdního eocénu bylo totiž téměř dvojnásobné než to, jaké máme dnes. Může se však podobat odhadům za zhruba 150 až 200 let, pokud budou hladiny skleníkových plynů nadále stoupat.
Vrtali třicet metrů do mořského dna
Jenže odhalovat minulost není žádná procházka růžovou zahradou. Většina dnešní západní Antarktidy je pokrytá ledem, což ztěžuje přístup k sedimentárním horninám, které jsou zásadní pro studium někdejšího prostředí. Geologové se často spoléhají na typ zrn, minerálů a fosilií zachycených v těchto sedimentech, aby zjistili podmínky, které charakterizují danou oblast.
Po vyvrtání téměř třiceti metrů do mořského dna výzkumníci získali sedimenty s vrstvami ze dvou odlišných období. Výpočtem poločasu rozpadu radioaktivních prvků, jako je poměr uranu a olova v sedimentu, zjistili, že spodní část sedimentu vznikla v období střední křídy, asi před 85 miliony let.
Tento sediment obsahoval fosilie, výtrusy a pyly charakteristické pro deštný prales mírného pásma, který v té době existoval. Horní část sedimentu obsahovala převážně písek z období středního až pozdního eocénu, z doby asi před 30 miliony až 40 miliony let.
Budoucí modely mohou být přesnější
Při bližším prozkoumání odborníci objevili silně stratifikovanou strukturu v eocenní pískové vrstvě, která se podobala těm, jež pocházejí z říční delty například Mississippi nebo Rio Grande. Vědci provedli analýzu biomarkerů lipidů, ve kterých kvantifikovali jejich množství, a cukru v sedimentu a našli unikátní molekulu běžně se vyskytující u sinic, které žijí ve sladké vodě. Nález potvrdil tušení výzkumníků, že se kontinentem kdysi vinula prastará řeka.
Odborníci vystopovali eocenní zrna v solné oblasti v Transantarktickém pohoří, která zabírala asi 1500 kilometrů, než se dostala do Amundsenova moře. Jakmile budou nalezené sedimenty zanalyzovány, může to vylepšit modely pro předpověď budoucího klimatu na Zemi.
Zdroje: biolog Adam Kovář, ověřeno livescience.com, science.org
KAM DÁL: Hana Maciuchová mě hrozně zklamala, říká o setkání s herečkou její fanynka. Co ji tak ranilo?
