Velká česká vlaková loupež se zvrtla. Pachatelé se projevili jako troubové
V české ani československé historii nenajdeme moc podobných příkladů loupežného přepadení jedoucího vlaku, jako byl ten z roku 1920 na trase Aš – Cheb. Scény, které známe z amerických westernů, tak zažila i posádka poštovního vagónu. Jenom ten konec je spíše jako z nějaké hořké komedie. Přesto pachatelé loupeže právem patří do našeho seriálu o největších zločincích.
Když vlak dorazil do konečné stanice v Chebu, nečekaně nikdo nevycházel z poštovního vagónu. Důvod byl prostý. Zaměstnanec pošty Johann Schwabach byl zastřelen. Naprosto nesmyslně a zbytečně.
Rychle a zběsile
Činnost policejních složek byla v celém případu až neuvěřitelně rychlá. Ve vagónu chyběly tři plné poštovní pytle a s nimi měli zločinci na krku i vraždu. Jako první krok k dopadení rozmístila policie dvoučlenné hlídky, jež měly v popisu práce hlídat přístupové cesty.
O akceschopnosti také vypovídá promptní spolupráce s vojenským letectvem. Tento do té doby neobvyklý postup však zefektivnil komunikaci mezi Aší a Chebem, takže celá inkriminovaná trať byla pod kontrolou.
Stopy jsou jasné
Zanechat po sobě minimum stop. To je základ každého kriminálního činu. V tomto případě se to vůbec nepovedlo, což není ten největší neúspěch vražedného přepadení. U jednoho strážního domku četníci objevili tři poštovní pytle, láhev od kořalky, ale také masky na obličej, které měly skrýt identitu lupičů. Největším úlovkem mezi důkazními materiály však byla pistole ráže 8 mm.
Smutné, ale zároveň jako z grotesky se muselo jevit odhalení obsahu ukradených poštovních pytlů. Uvnitř totiž nebyly peníze, ale pouze dopisy. Smrt poštovního zřízence Johanna Schwabacha tak byla zbytečná.
Faktem však zůstává, že jeho zkrvavené tělo padlo právě na pytel s penězi, kde se nacházelo půl milionu korun. Nakonec lze tedy konstatovat, že opravdu padl, a tím zachránil nemalé množství peněz.
Násilní troubové
Policie jednala velmi rychle i z toho důvodu, že dle míry násilí a bezohlednosti šlo dedukovat, že muži již v minulosti měli zkušenosti se zabíjením. Kromě té nejzásadnější chyby, kterou během loupeže provedli, byl jeden z pachatelů doslova naivní. Jeho neschopnost zdravého úsudku vlastně odhalila oba dva.
Druhý den po přepadení se na nádraží v Aši objevil zraněný železniční zřízenec Emil Waldheim. Potlučený muž se zpočátku vymlouval s tím, že není schopný práce, protože byl přepaden. Zde jeden z četníků prokázal, že měl čich na lži, protože si Waldheimovu tvář vybavil z předešlé noci, kdy ho kontroloval na zcela jiném místě města, než sám zaměstnanec u železnice vyprávěl.
Podezření gradovalo a jeden nepřímý důkaz za druhým znamenal v podstatě jistotu, že četníci drží jednoho z pachatelů. Skrze několik stop došli muži zákona k závěru, že jeho komplicem je Alban Bergmann, což byl Waldheimův kamarád z války. Co je nakonec odhalilo?
Konečně přiznání
Když máte jistotu, je celý proces výslechu snazší. Přestože se Waldheim dlouho bránil a popíral vše, na co se četníci ptali, nakonec přece jenom nátlak nevydržel a přiznal se. Loupež opravdu provedl s kamarádem Bergmannem. Každý zvlášť vyskočili z jedoucího vlaku a Waldheim se zranil a následně upadl do bezvědomí. Když se probral, zjistil, že pytle jsou plné obyčejných dopisů a jeho komplic není k nalezení.
Emil Waldheim byl odsouzen k trestu smrti provazem, který mu byl následně změněn na doživotní trest. S Bergmannem to bylo složitější, protože toho policie dopadla až o dva roky později v Mnichově. Čekal ho však stejný osud. Nejdříve hrozba popravy, která se následně zmírnila na doživotí. Československý western tak skončil neslavně a spíše jako příběh z nějaké grotesky.
Zdroje: redakce, rozhlas.cz, stream.cz, badatel.net
KAM DÁL: Konspirační teoretici mají kvůli koronaviru žně: Biologická zbraň nebo loupež v tajné kanadské laboratoři.
