Lucie málem zemřela, Hodgkinova nemoc se navíc často vrací. Osudná byla i pro Gotta

Na rakovinu lymfatických uzlin zemřel v roce 1971 herec Jiří Grossmann. Tehdy ještě nebyla tato choroba léčitelná. Stejné onemocnění překonal Jiří Bartoška. Lymfom se stal osudným pro Karla Gotta. Objevili ho při operaci náhlé příhody břišní. Příznaky jsou různé. Zvětšení uzlin na krku, teploty, které se vracely, pocení.

Bylo to jako blesk z čistého nebe

Stejně to probíhalo i u Lucie. „Protože jsem se do té doby s takovou nemocí nesetkala, vůbec mě nenapadlo, že by mohlo jít o rakovinu. Když se můj stav nezlepšoval, začala jsem ho řešit s lékařem. Následoval odběr uzlin, histologie, diagnóza a léčba. Bylo mi 22 let a rozhodně jsem nečekala, že budu řešit tak zásadní situaci,“ vzpomíná Lucie.

Uzdravení zabralo tři čtvrtě roku a Lucii se podařilo i při nemoci udržet svoje podnikání v chodu. „Po skončení léčby jsem mohla pokračovat v práci tak, jak jsem byla zvyklá předtím. Nemusela jsem tedy jako jiní řešit ztrátu zaměstnání nebo složitější návrat do něj po dlouhodobé nemocenské.“      

Léčba je rychlá, nemoc se vrací

Hodgkinova choroba má podle Lucie výhodu, že se dobře léčí, ale bohužel se často vrací. „Že se nemoc vrátila, mi lékaři oznámili při rutinní kontrole. Každá kontrola je docela stresující: Dokud se totiž nemoc jasně neprojeví, člověk sám na sobě nepozná, jestli je, nebo není nemocný,“ pokračuje Lucie. Tentokrát se Hodgkinův lymfom objevil v těžší podobě – a stejně tak byla náročnější léčba. „Na jednu stranu jsem už trochu tušila, co mě čeká. Ale přijmout návrat nemoci bylo psychicky mnohem horší než poprvé. Navíc mě opět zaskočila v době, kdy jsem si začala užívat života.“

Jako aktivní člověk a sportovec nesla těžce závěrečný měsíční pobyt v izolaci, kam ji lékaři umístili po transplantaci kmenových buněk. „Ocenila jsem proto přístup zdravotníků, kteří mi umožnili mít na pokoji šlapadlo, stepper a další pomůcky, abych se mohla odreagovat a pokusit se udržet si aspoň minimum kondice. Mohly za mnou chodit návštěvy, a tak mi sestra Kristýna nosila hry, které jsme spolu hrály, nebo puzzle, jejichž skládáním jsem si vyplňovala dlouhý čas. Nejraději jsme měly legendární hru Carcassonne nebo různé karetní hry.“

Inspirace v zahraničí

V reakci na tuto životní zkušenost se rozhodla společně se sestrou založit netradiční hračkářství, které pojmenovaly Agátin svět. „Měly jsme tehdy dohromady 4 malé děti a sestra Kristýna plánovala další a potřebovaly jsme změnit způsob práce. Získat více flexibility pro lepší sladění práce a rodinného života. A vlastní podnikání tedy byla jasná volba stejně jako obor, protože jsme měly vlastní zákaznickou zkušenost z oblastí hraček, her a knížek,“ říká Lucie.

Jejich hračkářství nepatří k tradičním, sestry vozí kvalitní hračky ze zahraničí, inspiraci čerpají například ve Francii, kde Kristýna dlouhá léta žila a studovala. První hračkou, kterou lidem nabízely, byla kniha Šmalcova abeceda. Naplňovala jejich představu o tom, jak by měly vypadat knížky pro děti, a v hračkářství ji nabízejí dodnes. „Je krásné jít životem spolu jako sestry i v dospělosti. Jsme šťastné, že jsme mohly sladit pracovní život a výchovu dětí.“

Zdroje: redakce, vyprávění Lucie, ncbi.nlm.nih.gov

KAM DÁL: Pozor na jizvení plic, varují lékaři. Vysvětlují, kdy už je na léčbu příliš pozdě.