Noční můry a děsy: V čem se liší a jak je překonat?
Divoká noc protkaná scénami a hysterickým pláčem, pot a vyděšený pohled. Zažili to všichni. Noční chmury se nevyhýbají dětem ani dospělým. Přinášíme praktické rady pro rychlou pomoc.
Na první pohled není mezi nočním děsem a noční můrou velký rozdíl. Křik a pláč. Liší se v tom, jak dítě (objevit se může ale i u dospělých) vnímá své okolí a reaguje na podněty zvenčí. Tomu je pak totiž třeba přizpůsobit metodu, abyste strašpytla uklidnili.
Pokud dětem před spaním vyprávíte pohádky, dokončete příběh. A to i v případě, že dítě už spí. Podvědomě ještě vnímá váš hlas. Pokud příběh utnete ve chvíli, když vlk sežral Karkulku, informace se uloží do paměti a v noci nadělá velké škody.
V obou případech jde o přehnanou reakci na dění z předešlého dne, na skryté strachy nebo životní změny, hádky a spory. Nesouvisí s podlomeným zdravím. S odstupem několika dní se můžete zeptat na podrobnosti a dost možná se vám dostane poutavého příběhu o bubácích, o nejistotě ve školce nebo obavách o rodinné štěstí. Právě v noci jsou všechny chmury intenzivnější a na povrch vylézají i myšlenky, které běžně zůstávají v pozadí.
Noční můry
Noční můra by se dala popsat jako zlý sen a iluzionistický vjem. Hlavou běží výjevy, že se dítě ztratilo, padá, nemůže dýchat, vysmívají se mu, něco mu berou nebo odpírají, kolem se potulují strašidla, blíží se doktor s injekcí nebo máma s brokolicovou polévkou. Nejčastěji děti trápí mezi třetím a pátým rokem života a souvisí s vyšší senzitivitou dítěte nebo s jeho bujnou fantazií.
V noci dítě většinou vnímá, dokáže popsat, co se mu zdálo, poznává rodiče. Můžete ho tedy obejmout, utišit, dát mu hračku nebo zůstat s ním. Ráno si o strachu promluvte nebo sen nakreslete. Za světla nebývají noční můry tak strašidelné.
Noční děsy
Noční děs je na rozdíl od můry mnohem dramatičtější. Dítě sedí vzpřímeně na posteli, potí se, je v tenzi nebo sebou nekontrolovaně trhá, drmolí a křičí, bývá agresivní. Záchvat může trvat jen minutu, ale i půl hodiny. To je pro dítě nesmírně vyčerpávající. Paradoxní je, že si nic z toho ráno nepamatuje. Děsy se totiž objevují v nejhlubší fázi spánku, ze které se do paměti neukládají žádné vzpomínky.
Nejde o sen, ale reakci na strach ve chvíli, kdy se mění dvě fáze spánku (REM a non-REM). S postupným vývojem nervového systému děsy většinou do puberty vymizí.
Dítě s nočními děsy by se nemělo budit. Je v transu a většinou samo usne. Je normální, že křik a pláč rodiče znepokojí, ale jakmile se spánek přeruší, dítě je dezorientované, zmatené, a ještě více vystrašené. To může vést k ještě silnějšímu záchvatu, k refluxu nebo horečkám. Stačí počkat v místnosti a příliš do situace nezasahovat.
Zdroj: NHS, Medicalnewtoday, Happybaby
