Pes jako lék. Čtyřnohý přítel pomáhá nejenom slepcům, ale také lidem s epilepsií
Pes je nejlepší přítel člověka, říká známé rčení. Čtyřnohý kamarád však umí mnohem víc než být “jenom” přítelem, v jeho portfoliu schopností je totiž i schopnost léčit a pomáhat lidem s hendikepem. O jaké vlastnosti jde a v jakém případě je pejsek výjimečně užitečný?
Obliba psího plemena je v České republice opravdu významná. Čísla hovoří jasně. Na počet obyvatel jsme dokonce na špici Evropy. Psů je v českých domácnostech něco kolem dvou milionů a čtvrtina z nich má doklad o původu. Data shromáždila agentura GfK. Bylo by však zjednodušující význam psa omezit na dobrého kamaráda a důležitého hlídače. Jeho schopnosti totiž mohou nepopiratelně pomáhat a léčit.
Canisterapie
Nic vám tento pojem neříká? Měl by. Canisterapie je totiž velmi účinná a oblíbená metoda, jak pozitivně léčit psychické i fyzické zdraví. V hlavní roli je samozřejmě speciálně vycvičený pes či fena.
Konkrétní léčba probíhá tak, že zprostředkovává kontakt se psem, který představuje účinné rozptýlení pro lidi trpící psychickými poruchami, depresí a nebo jsou opuštěni. Z logiky věci tak vychází, že největší uplatnění má tato metoda v domovech pro seniory nebo v dětských domovech.
U dětí totiž může znamenat velmi důležitou psychickou oporu a zároveň se o něj děti musí starat, což je vede k disciplíně a lépe se v některých případech srovnávají se ztrátou rodičů.
Obecně lze účinnost canisteraoie zhodnotit v několika bodech:
- Rozvíjí hrubou a jemnou motoriku
- Podněcuje verbální i neverbální komunikaci
- Rozvíjí orientaci v prostoru a čase
- Pomáhá při nácviku koncentrace a paměti
- Rozvíjí sociální cítění, poznávání a složku citovou
zdroj: wikipedia
Polohování a prohřívání
Pes je také často využíván jako součást rehabilitace v ústavech pro mentálně postižené. Specializovaný výcvik pomáhá také s procvičováním některých částí těla a významnou metodou je polohování. Ta ve fyzioterapii exituje již od 50. let 20. století.
Pracuje s tím, že když se pacient nemůže hýbat, je tak nutné ho polohovat, aby se vyhnulo proleženinám a blokaci svalů. Pes v podobné situaci nahrazuje polštář a pacienta tak pes podpírá a díky své teplotě působí velmi příjemně. Stejně tak dýchání zklidní i dech pacienta. Polohování je tak rozděleno do dvou technik – relaxační a rehabilitační.
Samotné prohřívání může pomoci také dětem, které trpí epilepsií. V některých případech záchvaty při prohřívání s pejskem opravdu ustanou a jejich počet se u silných epileptiků o něco sníží a jejich průběh zkrátí.
Napjaté svalstvo se uvolňuje, křeč tedy odchází. K tomu se přidává i zmíněný pravidelný dech, jenž pacienta uklidní a srovná ten jeho do klidné úrovně. A co samotný pes?
Syndrom vyhoření
Je nutné připomenout, že pes není nevyčerpatelná studnice pomoci. Ti, co provádějí canisterapii, musí projít velmi náročnými zkouškami a většinou se jedná o mírné a velmi vyzrálé psy.
Důležité je si také uvědomit, že pes samozřejmě vnímá své okolí velmi citlivě, takže je nutné ho nepřepínat. Vše, co v podobných metodách dělá a velmi dobře tím slouží pacientovi, ho také opravdu vyčerpává. U těchto psů tedy hrozí syndrom vyhoření.
Pejsek tak není superhrdina, ale také se umí velmi rychle unavit a vyčerpat. Nic to však nemění na faktu, že pes nemusí být nutně jenom domácí mazlíček či drsňák uvázaný u boudy, ale také velmi důležitý pomocník s lidskými nemocemi.
KAM DÁL: Dospívání jako hrozba pro psychické zdraví. Anorexie a závislosti na drogách nejsou jedinými hrozbami