Radkin Honzák: Děti potřebují pevné mantinely a jistotu, ne kecy o devětadvaceti pohlavích

Pane doktore, čím to je, že se stále větší počet mladých lidí potýká s psychickými problémy?
Jak se dnes ukazuje, lidský mozek má tři etapy dozrávání. Po narození je nutné vytvořit pevnou připoutávací vazbu (attachment podle Bowlbyho teorie), jejíž budování je přírodou mazaně programováno. Nicméně vyžaduje, aby se matka dítěti plně věnovala a poskytla mu pocit, že je cennou osobností, že se může cítit bezpečně a jistě a z toho vyvodit, že svět je dobré místo k životu. Pokud se nezadaří, z dítěte může vyrůst člověk naplněný nejistotami a někdy -  když je matka "nedostupná" - to může vyústit až do vážnější poruchy osobnosti.

Záleží tedy už na prvních letech života dítěte. Jak jeho vývoj pokračuje?
Ve třech letech vtrhnou do mozku buňky zvané mikroglie a provedou prostříhání (pruning) velké části vzniklých nervových spojů. Přirovnávám to k situaci, že se za tu dobu stačilo pořídit několik knih, které přijdou pryč a zůstanou tam z nich jen jejich obsahy. Nicméně mantinely jistoty a nejistoty jsou zachovány. Současně se zcela změní střevní mikrobiom dítěte a to je systém, který do centrálního systému dodává velkou část "mozkové chemie". Mezi třemi a šesti roky se dítě učí pravidla chování a morálky a tam je potřeba nastavit hranice toho, co se dělá a nedělá a co je dobré a co špatné. A také naučit dítě, že nemůže mít vše, po čem zatouží, i kdyby se válelo po zemi a kopalo nožičkama. To se ale bohužel nestává, a tak se mnoho dětí nenaučí omezovat svá přání.

Pak ale přijde začátek školy. Co všechno se změní?
V šesti letech mozek začne generovat dospělou elektrickou aktivitu, a tak většina kultur se shoduje, že už je dost zralý, aby se mohlo začít se systematickou výukou. Dítě se zde také setkává s jinou než rodičovskou autoritou a prohlubuje se chápání sociálních struktur - kdo je nadřízený, kdo partner a kdo podřízený. Co se týká vývoje mozku, předpokládá se tu několikaletá pauza.

Kolem dvanáctého roku začíná to, čemu my říkáme puberta a současná řeč adolescence. Není to jen bombardování pohlavními hormony, jak se dřív předpokládalo, ale další etapa zrání mozku, která končí ve 20-21 letech. Je velice významná a navazuje na předchozí jistoty/nejistoty o sobě ve světě. Rodina by měla být stabilní nejméně do 18. roku věku, což se neděje.

Bohužel rodiny se ale často rozpadají mnohem dříve. Jak to poznamenává mladé lidi právě v době puberty?
Adolescence je hledání sebe v plném rozsahu a pokud tam nejsou ukotveny jistoty z minulých období a pokud nejistoty jsou posilovány (pseudovědecké kecy o 29 pohlavích), nejistoty narůstají. Předchozí generace to měly při stabilitě vztahů jednodušší (bez ohledu na pokrytectví, protože nevěra je trvalý jev), protože v době dospívání se zrodily vzpoury, které nakonec vyústily v přijetí některých zásadních hodnot.

Jde tedy hlavně o nejistotu a špatně nastavená pravidla?
Pokud nedostatečná připoutávací vazba a následná "permisivní výchova" (což je označení pro lenost rodičů handrkovat se s dítětem a raději mu ustoupí) nedá dítěti dost jistoty a nenaučí je ctít hranice, vstupuje mladý jedinec do světa, který zdaleka neodpovídá jeho představám, což je posilováno "úspěchy" na sociálních sítích a v kontrastu s tím neúspěchy v reálném životě. Navíc bombardování jalovými informacemi zvyšuje myšlenkový a emocionální zmatek.

Vyplývá z vašeho vysvětlení nějaké možné řešení?
Řešením je návrat do reálných mezilidských vztahů, což je dost obtížné, protože široká je cesta do úniků z reality. Proto se mi ze všech společenství jako nejzdravější jeví skauti.

KAM DÁL: Boj proti komunismu i nacismu: Všesokolský slet v roce 1938 válce nezabránil, i když ukázal odhodlání bránit zemi