Nedělejte z darování květin žádnou vědu. Jde přece o radost obdarovaného
Asi jen málokterá žena nebude potěšena darovanou květinou. Ať již jde o kopretinu, kterou dítě utrhne mamince na louce nebo na zahradě, o kytičku konvalinek, která připomene, že na ni milované osoby stále myslí a při cestě kolem květinářství se rozhodnou udělat jí radost, až po honosné kytice při promocích, oslavách, významných výročích… Květiny k našemu životu patří. Co bychom o nich měli vědět?
Kdy si lidé začali dávat květiny? Je to tak dávno, že se prvního květinového daru patrně nikdy nedopátráme. Kdy se první člověk při pohledu na krásnou květinu na louce rozhodl, že ji pro radost daruje člověku, na němž mu záleží? Patrně bychom museli sáhnout hodně hluboko do historie. Vždyť květiny, věnované tenkrát na poslední cestu páru lidí, byly na území dnešního Iráku objeveny již v hrobě z doby paleolitu. Bezesporu tedy byly součástí i jiných rituálů a důležitých okamžiků života tehdejších lidí. Je to jasný důkaz toho, že nás květiny provázejí skutečně odnepaměti.
Dar pro krále
Květiny byly v minulosti dokonce královským darem. V době, kdy ještě nebyl svět tak propojen jako dnes a například Čína a další východní země byly pro Evropany prakticky nedosažitelné, mohli ti, kteří se na nové území dostali, přivážet nezvyklé rostliny jako více než ceněný dar panovnickým rodům. A také se tak dělo. Postupně se květiny dostávaly i do nejrůznějších pověr a patřily k honosným ceremoniálům stejně samozřejmě jako drahé oděvy, zlato a stříbro. A tato tradice přetrvává dodnes. Kdo by chtěl mít svatbu bez květinové výzdoby? Jistě že to jde, ale - jaksi - není to ta pravá oslava. Květiny dodávají svěžest, optimismus, naději, radost. Vyjadřují lásku, něhu, náklonnost… Víme ale, jak je darovat, abychom udělali skutečně radost?
Místo slov…
Viktoriánská Anglie by se například bez květin neobešla. V době, kdy nebylo vhodné vyjadřovat svoji náklonnost k jiné osobě přímo, posloužila dobře zvolená kytice nebo i kvítek k vyjádření citů, pocitů i obav. Květomluva byla samozřejmou součástí komunikace. Dnes to tak sice již není, ale přesto máme mnoho možností, jak květinou povědět to, co se slovy sdělit zdráháme. Jak na to? Jednoduše, upřímně a hlavně s láskou.
Květiny většinou předáváme osobně, kdy můžeme na vlastní oči vidět radost, kterou způsobí. Zajímavým a dnes poměrně častý způsobem je také zasílání květin, kdy sice nejsme při předání osobně přítomni, na druhou stranu je ale radost obdarovaného znásobena překvapením, které takový dar - třeba až na druhý konec světa - přinese. V době, kdy stačí párkrát kliknout na internetu a během několika hodin je kytice doručena, to přece není žádný problém. Můžeme se sice bavit o osobním kontaktu, ale co nám brání při nejbližším setkání předat další dárek?
Dodržujme pravidla, ale s rozumem
Již v dětství nám rodiče i prarodiče vštěpovali, že pokud chceme darovat květiny, měl by jich být lichý počet. „Sudý počet je jen na hřbitov,“ vysvětlovaly naše babičky. A tento zvyk dodržujeme i nyní. Kromě toho kytice z pěti (nebo i ze tří) květů bývá vkusněji upravitelná než při použití například čtyř gerber. Výjimku ale mohou tvořit významná výročí. Například při oslavě padesátin může dáma dostat kytici s odpovídajícím počtem květů. Obecně - čím větší je počet květů v kytici, tím méně vynikne případná “sudost”.
Stejně tak se nemusíme bát přinést květinu v květináči, jakkoliv to ještě nedávno bylo považováno dokonce za neslušné. Víme-li, že je dotyčná (nebo dotyčný) milovníkem pokojových květin a naopak neuznává darování “mrtvých” řezaných květů, není nic jednoduššího než přinést ozdobný květináč s rostlinou, kterou se oslavenec může těšit mnoho let.
Radost v každém věku
Také jste kdysi s maminkou vybírali květiny pro babičku a slyšeli jste: „Je to pro starší dámu, tak prosím nějaké tmavší květy?" Pravděpodobně ano - a je to velká škoda. Proč bychom se měli nezbytně držet pravidel, která někdo kdysi určil, třeba v případě, kdy víme, že má devadesátiletá babička ráda pestré, jasné a světlé barvy. Proč jí tedy temnou kyticí připomínat její vysoký věk? Svým způsobem to ani není vhodné. Vždyť i starší lidé se naopak velmi rádi potěší pohledem na veselou kytici. Pokud samozřejmě známe vkus obdarovávaného, vybereme vždy ty květiny, které má rád.
I kytice podléhají módě
Stejně jako všechno kolem nás podléhají módě i květiny a kytice. Zatímco před listopadovou revolucí byly vrcholem floristického umění karafiáty svázané se snítkou asparágusu mašličkou, dnes bychom se s takovou kyticí určitě nespokojili. Mění se nejen materiál, kterým jsou kytice dozdobovány, ale i samotné módní květy. V době, kdy se mnozí snaží o návrat k přírodě, jsou stále více “v kurzu” právě kytice, evokující procházku po rozkvetlé louce, ale i slunečnice a další. Nikde ale není psáno, že nemůžeme milovanému člověku přinést tradiční růže nebo i ony karafiáty, pokud víme, že je má rád. A pokud si opravdu nevíme rady, jakou kytici darovat, vybírejme podle vlastního vkusu. Obdarované osobě pak taková květina napoví hodně o našem citu k ní. Nebojme se, ať pořídíme jakoukoliv květinu bez přílišného ohledu na svazující pravidla, můžeme si být prakticky jisti, že přineseme radost. A nosit radost je ten nejlepší pocit.
KAM DÁL: Potraviny, které zachraňují životy. Rakovina se jich bojí jako čert kříže
