Nepřidělávejte si práci: Proti prachu v bytě můžeme bojovat celkem snadno. Stačí dodržet pár pravidel

Možná se to někomu nebude příliš líbit, ale pravdou je, že za většinu prachu v domácnosti si můžeme vlastně sami. Jeho značná část je totiž tvořena odumřelými a odpadlými kožními buňkami. Pokud jsou v bytě také zvířata, je o další zdroj prachu postaráno.

A pak jsou tady samozřejmě také částečky, které přiletí z venku. Nejde ale vždycky jen o poměrně neškodné biologické zbytky - na nábytku, v koberci nebo v záclonách (zkrátka všude) se mohou usazovat také mikroskopické částečky hliníku, arzenu, chromu a dalších látek, které našemu tělu a zdraví rozhodně neprospívají. 

Kde je prach? Všude!

A to všechno se usazuje na těch nejnevhodnějších místech, tedy vlastně všude. Je pravda, že vzniku prachu patrně úplně zabránit nelze, můžeme ale udělat všechno pro to, aby se doma nedržel - a dokonce kvůli tomu nemusíme strávit denně několik hodin s prachovkou v ruce. Jak na to? 

Hygiena je základ

Jak je uvedeno, velkou část prachu si vlastně tvoříme sami. Z toho plyne poučení, které zastávají i lékaři, že správnou péčí o svoje tělo můžeme vzniku a usazování prachu v domácnosti alespoň částečně zamezit. Chováme-li zvířata, která chodí ven, je dobré jim při každém návratu věnovat patřičnou péči - otřít srst a samozřejmě tlapky navlhčeným hadříkem. Uvidíte, jak velký rozdíl tahle zdánlivá maličkost udělá! 

Dokonalost neexistuje

Ať ale budeme dělat cokoliv, úplně zabránit usazování prachu v bytě se nám prostě nepovede. A pak musí přijít na řadu další opatření. Za prvé je potřeba prachu jeho “život” v našem vlastním bytě co nejvíce ztížit. A protože si libuje na nejrůznějších textiliích, na záclonách a závěsech, v čalouněnén nábytku a samozřejmě také v kobercích, měli bychom zvážit, co z vyjmenovaného ke svému životu nezbytně potřebujeme. Záclony asi ano, už jen pro pocit jistého soukromí, ale o těžkých závěsech už bychom mohli diskutovat. Polštářky všude, kam se člověk podívá? Opravdu jsou tak nutné? A není lepší plovoucí podlaha, lino nebo jiný moderní materiál, než těžko udržovatelný koberec? 

Zdobí, nebo škodí? 

Dalším nešvarem mnoha domácností (i když proti vkusu každého z nás samozřejmě nemůžeme  nic namítat) jsou nejrůznější ozdoby na policích, ať už se jedná o sbírky autíček, sošky zvířátek nebo i skutečně hodnotné předměty - to všechno patří, pokud se bez toho neobejdeme, za sklo. Právě tyhle “lapače prachu” zvětšují neuvěřitelným způsobem plochu bytu, na kterou může prach usedat a ze které se pak také velmi těžko utírá. V souboji těchto bytových ozdob pak vedou umělé květiny, zvláště ty s mnoha malými lístky. Pořídíte-li si ji domů, koupili jste vlastně dokonalý hotel pro neskutečné množství prachu. 

Chytřejší úklid

I když se ale zbavíme prakticky všech zbytečností, které prach doslova přitahují, bez úklidu se neobejdeme. A také tady platí několik pravidel… Snažit se utírat prach suchým hadříkem je sice možná tradiční metoda, ale o její účinnosti bychom mohli velmi pochybovat. Rozvířený prach jen počká na klidnější okamžik a usedne na jiné místo. Mnohem účinnější jsou buď moderní prachovky, které fungují s pomocí elektrostatické elektřiny a prach tak doslova přitahují, nebo je dobré klasický hadřík alespoň navlhčit a po úklidu vyprat, abychom nedali prachu šanci uschnout a znovu se rozletět po bytě. Při úklidu rozhodně nesmíme zapomenout otřít radiátory a samozřejmě nezapomeneme na vytření podlahy. Znovu tady platí, jako při utírání prachu - mokrý hadr zmůže daleko víc než pouhé koště! 

Trochu průvanu neuškodí

Poslední radou na závěr je pečlivé větrání. Ano, prach samozřejmě přilétá i z venku, ale pokud nežijete právě nad magistrálou, bude prospěšnost pootevřených oken, případně i dveří, vždy převažovat ned negativy. 

Možná se snažíte, co vám síly stačí, a přesto tu a tam nějaký prach zahlédnete. Nezoufejte - úplně se ho totiž nezbavíte nikdy, je prostě všude. Jde jen o to udržet ho pod kontrolou.

Zdroj: en.wikipedia

KAM DÁL: Chronická nespavost: MUDr. Konštacký vysvětlil, kolik hodin spánku je nutných a co riskujeme, když je nemáme