Sebenaplňující proroctví nejsou žádné čáry, karma nebo minulý život. Síla pozitivního myšlení tkví v psychologickém jevu
Mnozí koučové a internetoví terapeuti dnes hlásají do světa, jak důležitá a významná je síla pozitivního myšlení. A ti, kteří zrovna nejedou na stejné vlně, se tím už mohou cítit přehlceni. Kde se ale vzala myšlenka, že pozitivním myšlením zvládneme všechno? Ze vzduchu ne, může za ni Robert Rosenthal.
Pozitivní myšlení nebo také Pygmalion efekt, jak se tomuto psychologickému jevu často přezdívá, se věnovali prvně Robert Rosenthal a Leonor Jacobson. Na konci 60. let minulého století uskutečnili slavný experiment se žáky ve třídě. Rozdali jim testy a vyučujícím řekli, že testují jejich inteligenční kvocient. Ve skutečnosti následně vybrali žáky, kteří dosáhli průměrných výsledků, a učitelům řekli, že právě tito v testech obstáli nejlépe, a jsou tudíž nadprůměrně inteligentní.
Když druhému věříte, začne si věřit i on sám
Světe, div se, už zanedlouho začali žáci dosahovat nadprůměrných výsledků, byť donedávna tomu bylo přesně naopak. Důvod je jednoduchý. Učitelé po zjištění, že jejich IQ je vysoké, k nim začali přistupovat úplně jiným způsobem než doposud. Věřili jim, podporovali je a věnovali jim čas, protože věřili, že to má smysl. Také je hodně chválili, což sebedůvěru žáků jen podpořilo. Z principu každý chce být za svou práci pochválen, byť někdy jsme schopni vidět primárně spíše chyby než úspěchy.
To stejné můžete analogicky vidět na pracovištích. Zaměstnanci, kterým nadřízení věnují péči, pozornost, pochvalu a respekt, zpravidla dosahují lepších výsledků než ti, kteří se třesou před každou možnou chybou. To vede v konečném důsledku ke zvýšení produktivity práce.
Golemův efekt
Opačným jevem Pygmalion efektu je Golemův efekt. Ten ukazuje na to, že negativní očekávání vedou k negativnímu výsledku. Pokud bude učitel svému žákovi stokrát opakovat, že jeho naděje na zlepšení jsou nulové, žák tomu pravděpodobně uvěří. Nejen, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, ale také autoritám přisuzujeme vyšší míru důvěryhodnosti. Žák se tak nakonec začne chovat podle učitelova přesvědčení a naplní jeho negativní očekávání. To samé můžeme spatřit v různých sociálních rolích.
Krysí bludiště
Ještě před experimentem s testy a žáky provedl Rosenthal experiment s krysami v bludišti. Rozdal studentům psychologie tato zvířata a upozornil je, že některé krysy jsou inteligentnější než další a mají tak mnohem větší pravděpodobnost, že se naučí projít bludištěm. A když se tomu tak stane, mohou dostat potravu.
Ve skutečnosti to byla lež. Žádná krysa nebyla inteligentnější než druhá. Přesto se ukázalo, že krysy, o kterých bylo řečeno, že jsou chytřejší, se skutečně naučily projít bludištěm rychleji. Jejich majitelé jim totiž věnovali mnohem více času, věřili, že jim učení půjde lépe, povzbuzovali je a častěji s nimi trénovali. Někteří si dokonce své krysy pojmenovali. Ti, kteří věřili, že krysy jsou hloupé, jim moc úsilí nevěnovali.
Pozitivní myšlení může vést k popírání vlastních emocí
Velmi nebezpečné je nálepkování (tzv.labelling). Pokud učitel žákovi dá nálepku grázlíka, lempla, hlupáka nebo cokoliv jiného, dost pravděpodobně bude mít ten malý človíček co dělat, aby se jí zbavil alespoň v dospělosti. Lidé totiž často tyto „nálepky“ berou za obecnou pravdu.
Pozitivní myšlení, které vídáte všude kolem, není vymyšlený marketingový tah. Síla hlavy, víry a důvěry v sebe sama je nesmírně důležitá kombinace. Je třeba s ním však nakládat v rámci zdravého rozumu tak, do jaké hranice je vám to příjemné. Pozitivní myšlení může mít totiž to riziko, že v rámci jeho nadužívání začneme popírat své reálné emoce, které ve chvíli, kdy budou jen trochu negativní, neumíme zvládnout a pracovat s nimi.
Zdroj: wikisofia.cz, psychologie.cz
KAM DÁL: Hrozba pro svobodný internet? Rozsudek v kauze serveru Ulož.to byl potvrzen. Tyhle filmy už si nestáhnete.
