Všetatský mučedník Jan Palach
V každé společnosti bývá určité nemalé procento dobrých, slušných lidí, kteří stojí proti těm horším a nejhorším jako příklad a záruka stability. Občas se ovšem mezi lidmi objeví něco podobného zázraku nebo vzplanutí nové hvězdy. To se stane ve chvíli, kdy vystoupí se svým činem mimořádná osobnost s nadčasovým významem.
Takovým člověkem, jemuž věnujeme naši úctu a s pokorou na něho vzpomínáme, je Jan Palach. Na svět přišel 11. srpna 1948. Narodil se v Praze, ale své mládí prožil ve středočeských Všetatech. Šlo o inteligentního a hloubavého muže, který po absolvování gymnázia v Mělníku začal studovat nejprve na Vysoké škole ekonomické, ale po prvním roce studia přešel na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde se věnoval historii a politické ekonomii.
Rok 1968 přinesl naději i beznaděj
Palach, podobně jako většina občanů Československa, která nebyla spjata s tehdejším komunistickým režimem, poplatným vedení z Moskvy, vkládal velké naděje do obrodného procesu, jenž sliboval demokratizaci společnosti. Domníval se, že stávající forma socialismu u nás je reformovatelná.
Opak byl pravdou. Agrese států Varšavské smlouvy započatá 21. srpna 1968 dokonale zničila tyto naděje. Jan Palach spolu s ostatními aktivními občany protestoval proti okupaci a svůj nesouhlas dával najevo na veřejných akcích.
Nic z toho nevedlo k nápravě. Společnost mířila k normalizaci…
Protest s obětí nejvyšší
V lednu roku 1969 Jan Palach již dále nechtěl čekat na prohlubující se letargii a podvolování se okupantům. Odmítl se účastnit kolektivní „kapitulace svědomí“ a dne 16. ledna 1969 se na Václavském náměstí v Praze upálil.
19. ledna 1969 pak tento vzor důslednosti, národního svědomí a obětavosti zemřel. Dnes proběhne pietní akce v gymnáziu na Mělníku, kde studoval.
Palachovu oběť, k níž se posléze připojil další mladý člověk, Jan Zajíc, vzdáleně můžeme přirovnat k odkazu Mistra Jana Husa. Lidé naší země byli v minulosti rovněž stateční, bojovali a umírali za ideály srovnatelné s těmi, které inspirovaly Jana Palacha, ale velikosti jeho činu dosáhli málokteří. Ptáme-li se, proč se Jan stal mučedníkem české země, musíme si odpovědět, že tomu tak bylo pro jeho neskonalý rozsah zoufalství nad agresí „spřátelených armád“ a z ní vyplývající situace. Jistě cítil tíhu v duši kvůli apatii a rezignaci mnoha našich spoluobčanů, kteří se postupně smiřovali s okupací a novým loutkovým režimem, dokonce se i začínali zaprodávat mocným.
Palachův hrdinský odkaz bude v naší zemi věčně živý a nezapomeneme, proč Jan zemřel. Chtěl bych i doufat, že již nikdy nebudou muset mladí lidé demonstrativně umírat za svobodu a nezávislost. Chtěl bych…ale nevím, nejsem-li naivní.
Vzhledem k výročí úmrtí mučedníka Jana přineseme zítra článek o jeho bydlišti, Všetatech.
