Bojíme se Babiše, proto jsme rezignovali na pravdu

Andrej Babiš, Petr Pavel i Danuše Nerudová mají za sebou silný marketingový tým, lobby i nemalé finanční zázemí. Znamená to možnost doslova oblepit republiku billboardy, prostor v médiích atd. První dva jsou konfrontováni s komunistickou minulostí, Nerudová pak vysvětluje podivné praktiky na Mendelově univerzitě během doby, kdy ji vedla.

Podle Marka Hilšera jde o velký problém. „Pan Pavel i paní Nerudová nahrávají Babišovi. Ten může svoji minulost v KSČ relativizovat, ukázat na generála a říkat, že dělali oba v podstatě to samé. Že jemu vyčítáme minulost v StB, ale člověk školený na špiona nevadí. U paní Nerudové zase může tvrdit, že její manžel je spoluvlastníkem právnické skupiny, která dostává zakázky od státu,“ vysvětluje pro Čtidoma.cz.

Právě Babiš, Nerudová a Pavel jsou přitom hlavními favority prezidentské volby. Alespoň to tvrdí průzkumy.

Můžete průzkumy nějak obejít, mít stejnou startovní čáru jako třeba pan Babiš?
Ne, to nejde. Nevlastním žádná média, nemám velké peníze na PR. Mohu pouze poukazovat na to, že takový boj není spravedlivý ani vůči občanům naší země. Nemají možnost se rozhodnout podle toho, jak jsou jim kandidáti sympatičtí, protože je ovlivňují průzkumy. Politický marketing, PR kampaně za velké peníze soukromých sponzorů společně s volebními průzkumy ovlivňují volební chování. Dávají kandidátům nálepky a před volbami se snaží vsugerovat, kdo má či nemá šanci, aby vytvořili dojem, že hlas pro toho či onoho může propadnout. Má přítomnost v kampani však může problém otevřít. I to je jeden z důvodů, proč kandiduji.

Proč si jako prezidentský kandidát prostředky na mohutnější kampaň neseženete?
Chci reprezentovat změnu a podle toho se musím chovat. Nemůžete chtít bojovat s oligarchou a přitom mít za sebou jiné oligarchy nebo klientelistické sítě. Věřím, že můj vzkaz v kampani bude rezonovat a začne se o tom mluvit. Také proto odmítám jakékoli hlasy, které říkají, abych odstoupil. Částečně se vymezuji proti ostatním, také ale předkládám svoji vizi, jak by prezidentská volba měla fungovat.

Rezignovali jsme na pravdu, protože se bojíme Andreje Babiše?
Ano, vidím to u mnoha komentátorů i ve společnosti. To ale není možné. Chápu nějaký boj proti němu, také ho nechci za prezidenta. Ale přeci nemůžeme sami podvádět, být ve střetu zájmů nebo akceptovat komunistickou minulost, když to u Babiše kritizujeme. To by byl důkaz morálního rozkladu společnosti a největší zbraň, kterou Babišovi dáváme.

Nebojíte se ale, že onou "odlišností" sám sobě podkopáváte větev, protože zapadnete coby neúspěšný kandidát?
Nebojím. Ano, možná jsem jedním z těch, který zapadne v propadlišti dějin. S tím jsem ale smířený a těší mě, že jsem to alespoň zkusil. Po svém.

Jsou vaší šancí debaty v televizi?
Ano. Kandidát, který nemá na to, aby zemi oblepil billboardy a z principu to ani nechce, nemá jinou možnost, jak říkat své vize a názory. Buď se to podaří, nebo ne.

V čem jste dnes jiný než před pěti lety, kdy jste kandidoval poprvé?
Hlavně mám dvě děti, rodičovská zkušenost je obrovská a krásná. Na druhou stranu každý, kdo tím prošel, dobře ví, co to obnáší. Má to vliv i na to, jak člověk přemýšlí. Třeba ve vnímání mladých rodin. Já v podstatě nemám žádné finanční ani ekonomické problémy. Ale dokáži si představit, co to znamená, když je žena či muž doma na mateřské. Proměnil jsem se i v tom, že dnes vnímám některé věci mnohem ostřeji jako občan, mám více informací, jak to v politice funguje.

Máte stále své ideály, nebo jste o ně přišel?
Mám. I když vidím, že vymizel takový mladický optimismus. Ale idealismus neztrácím. Jen mě věci více tíží, některé více štvou, častěji cítím bezmoc s něčím bojovat. Ale ani před pěti lety jsem neměl pocit, že něco změním hned, rychle. Chápu, že je třeba kupředu postupovat drobnou, Masarykovskou prací.

Jsou Češi vůbec připraveni přijímat nové vize?
Lidé jsou strašně fajn. Ať je to Jeseník, Ostrava, Telč nebo třeba Praha. Jezdil jsem po republice, viděl jsem, že jsou všude podobní. Neztratím naději, dokud nebudu v nějaké hladomorně. Jsem náturou optimista. Věřím, jak říkal Masaryk, že v lidech je více dobrého než zlého. Akorát to zlé je více vidět. Pro mě je to ale naděje, že dobrých věcí je hodně, jen je musíme odkrývat a v lidech vzbuzovat anděla. Takže ano, věřím, že jsou schopni přijímat nové vize.

Přesto desítky let po revoluci věříme prezidentským kandidátům s komunistickou minulostí. Proč?
Podle mě je hodně mladých lidí, kterým už to nic neříká. Já si ještě pamatuji, jak jsme se učili ruštinu, protestovali jsme tím, že jsme při zpěvu ruské hymny ve škole otvírali pusu na prázdno. Pamatuji si vyprávění, pamatuji si, jak rodiče poslouchali Svobodnou Evropu, zažil jsem emigraci a tak dále. Ale lidé, kterým je dnes dvacet, ale i třicet let a komunistický režim nezažili, tak si nedají dohromady, co znamenalo, že někdo schvaloval okupaci v roce 1968. Nesoudím a nechci soudit konkrétního člověka, ale soudím prezidenta. A prezident by podle mě v tomhle smyslu neměl mít svázané ruce.

Měl by prezident občanům vysvětlovat kroky vlády?
Ano, pokud to vláda nedělá nebo je v tom neúspěšná a prezident je přesvědčen o tom, že její kroky dávají smysl. Stabilizovat společnost je jeho úkol. To můžete dělat i tím, že s lidmi mluvíte, vysvětlujete a ukazujete perspektivu, kterou rozhodnutí mohou mít. Prezident by neměl vzbuzovat vášně, ale trpělivě pohovořit o tom, kam až to či ono může vést.

KAM DÁL: Putinovu oddanému sluhovi se do války nechce. Lukašenko se obává svržení.