Mladým Koněv nechybí. V místě, kde byla kontroverzní socha, se prohánějí na koloběžkách

/KOMENTÁŘ/ Na Praze 6 by chtěl žít každý, dala by se parafrázovat věta ze slavné divadelní hry Járy Cimrmana Záskok. Sice se v tomto případě nejedná o České Budějovice, ale právě o Dejvice, Hanspaulku, Ořechovku a Bubeneč by jistě mnoho lidí vybralo jako místo k bydlení se samozřejmostí. 

„Za minulého režimu to byla čtvrť policajtů, vojáků, Rusů a intelektuálů,“ vysvětluje kolemjdoucí pejskař, který zde žije celý život. Média však Prahu 6 v posledních týdnech neprobírají kvůli úrovni života či sociologickému rozdělení obyvatelstva, nýbrž na základě rozhodnutí radnice této městské části, která nechala odstranit pomník maršála Koněva z náměstí Interbrigády. Přilehlý park má tak stigma konfliktu a dnes na místě kontroverzní historické postavy stojí dřevěná překližka. Opuštěné místo si však mezitím našlo zcela nový účel. „Mě tu ten šašek rozhodně nechybí," hodnotí místní obyvatel. 

Skatepark

Rekapitulovat si historii místa může být někdy velmi svůdná a dobrodružná cesta s překvapivými zvraty. Socialistické pomníky jsou v tomto kontextu věčným tématem. Stačí si vzít stručný vývoj času u toho v minulosti nejmonumentálnějšího.

Letenské sady dlouho sloužily jako vinice, následně jako centrum fotbalových utkání a volného času pro Pražany. V polovině padesátých let však vzniklo nepřehlédnutelné sochařské monstrum. Sousoší Otakara Švece věnované sovětskému diktátorovi Josifu Vissarionoviči Stalinovi nakonec o několik let později odstřelila sama komunistická strana. Odhalení kultu osobnosti se v tomto případě opravdu prodražilo.

Po sametové revoluci se rozsáhlé území proměnilo v improvizovaný skatepark, který vyhledávají milovníci tohoto sportu z celého světa. Masivní materiál a rovná pevná plocha k tomu pochopitelně svádí. Dílo propagandy tak dnes slouží odpočinku a sportu, jehož filosofie je postavená na bezstarostnosti a rebélii. Prostranství pomníku změnilo svůj účel od základu a na náměstí Interbrigády se v místech, kde stával Koněv, děje v podstatě to samé, jen v poněkud skromnější míře.

Politika není realita

Porovnávat velikost pomníku Stalina a Koněva nelze. Jeho trpasličí kolega totiž nedosahoval takové monumentality a to i v propagandistickém slova smyslu. Zcela logicky je tak i vydlážděná plocha mnohem menší. Té v současnosti vévodí dřevěná bedna jako vystřižená z laciného kouzelnického čísla.

Koněv zmizel, ale okolí pomníku stále stojí a bude se hledat nový symbol, který ho nahradí. Mládež mezitím nelení a už si na prknech s kolečky zkouší nové triky a poflakuje se tam, kde jsme byli svědky demonstrací a oslav této kontroverzní historické postavy. Věnce, květiny a svíčky se zoufale snažily připomenout, kdo tu vlastně před nedávnem mával z piedestalu.V současnou chvíli nenajdete ani kvítek či vyhořelý knot. 

A co o celé té eskapádě meznárodního rozsahu myslí mládež, která zde nachází přijatelné útočiště? Ti se o Koněva nezajímají. „My jsme tady kvůli tomu povrchu, dobře se na něm jezdí. Jinde jsou hrbolky a díry, tady ne,“ říká desetiletý klučina, co kolem bedny s nápisem "Koněv=vrah"  jezdí na koloběžce. Maršál však nebyl jedinou osobností, která si získala poctu ve formě sochy či pomníku právě v těchto místech. 

Velmi zajímavý je také fakt, že celé náměstí, jež je spíše parkem, slouží jako určitý druh galerie pomníků ve veřejném prostoru. Jen o pár kroků dál v parku Lázaro Cárdenase hned naproti vchodu do ZŠ Antonína Čermáka stojí venezuelský politik a generál Simon Bolívar, který svůj život obětoval boji za nezávislost na Španělsku, a coby kamenem dohodil stojí busta osvoboditele Chile Bernarda O’Higginse a Mexičana Benito Juareze.

Aby toho na jednom místě nebylo málo, tak stačí přejít hlavní ulici Jugoslávských partyzánů, kde v abstraktní podobě najdeme sochu věnovanou vědci jménem Nikola Tesla.

„Já si toho skoro nevšímám,” dodává jeden z chlapců na otázku jestli ví, kdo jsou lidé, které představují ostatní sochy. „Tesla jsou ty elektromobily!“ vykřikne znenadání. Koněv tak zdá se chybí hlavně propagandě, jinak na náměstí Interbrigády běží život dál i bez normalizačního výtvoru osmdesátých let.

KAM DÁL: Změna, která by měla být samozřejmostí. Okolí Národního muzea už není vyloučenou lokalitou