Uplakaní Češi zase nadávají na drahotu. Plné košíky jídla i vlastní pohodlí ale neopustili
Česká malost, závist i zbabělost. Proti tomu obrovské odhodlání, pomoc a solidarita. Tuzemská společnost je dlouhodobě rozdělena. Platí to i v rámci ukrajinské krize. Zatímco jedni uprchlíkům dávají pomalu i to, co sami nemají, druzí remcají a spekulují, jaké nepohodlí jim válečný konflikt přinese. Přitom mají všechno...kromě empatie a porozumění.
Pardon, už jsem to opravdu nevydržel...
Nadávat na cokoli je českým národním sportem. Co si budeme povídat, všichni k němu sem tam sklouzneme a dáme si pár "her". Teď na to ale není čas ani prostor. V prvních dnech války na Ukrajině jsme táhli všichni za jeden provaz, ukázali jsme, že solidarita a pochopení pro tragické osudy nám není cizí. Bylo jedno, jestli balík s humanitární pomocí spolu drží voliči ODS a ANO. Někdo poslal peníze, další materiální pomoc. Bylo skvělé to sledovat a zapojit se. Ta nebývalá jednota byla nakažlivá.
K "vlastenectví" stačí málo
Pak to zmizelo. Stačilo "jen" to, aby se cena pohonných hmot začala šplhat do astonomických částek. Najednou bylo více vlastní pohodlí, vlastní prospěch. Část společnosti zjistila, že to, co dělají, není zábava kvůli fotkám na Instagram a že mohou o něco přijít. O něco z koláče vlastního pohodlí. A to už je nepřípustné!
Najednou tekly proudy krokodýlích slz, komentáře pod různými články a sociální sítě se začaly plnit slogany ve stylu "jsme bohatí pro cizí, ale chudí pro našince" a tak dále. S českou vlajkou na profilu jako projevem vlastenectví. Hlavně večer usednout ke zprávám s lahváčem v ruce a sledovat utrpení ukrajinského lidu. V teple, pohodlí a střechou nad hlavou.
Ráno pak samozřejmě v Kauflandu nakoupit plný košík nesmyslů, které z lidí stejně dělají obézní čuňata, zanadávat si, jak je to drahé, a cestou z nákupu párkrát z auta zahrozit pěstičkou na stojany u benzinových pump. Vlastenectví jako cyp!
Opravdu žili normálními životy
Asi dokážu pochopit, že ne každý má peněz na rozhazování. Dokonce i to, že jich má tak málo, že prostě opravdu nemůže dát ani ty blbé dvě stovky. Co ale pochopit nedokážu, je, že u toho musí nadávat a upozorňovat na svoji omezenost. Protože závidět ženským a dětem příspěvek pět tisíc od státu nebo možnost zadarmo ubytování může jen hlupák.
Argument, že mají na sobě pěkné bundy a v ruce telefon? No, a co je komu do toho? Když s tím má kdokoli problém, může zalézt do své sluje, obložit se závojem omezenosti a mlčet. Hlavně mlčet! Jen tak mimochodem, ti, kdo k nám přicházejí, kupodivu žili normálním životem, víme? Ženy chodily ke kadeřnicím, dokonce na kosmetiku! Kupodivu se lidé na Ukrajině ani nedorozumívají kouřovými signály, opravdu si dovolili hodně a mají mobily.
Miliarda je fakt "hodně"
Laskavost a úsměv přeci není vada, zkusme to. I za cenu, že nepojedeme autem na nákup, když na to nemáme, a koupíme si fakt jen to, co sníme. A jen tak mimochodem, spočítal si někdo, kdo vykřikuje, že stát dává na uprchlíky miliardu, kolik to opravdu je? Hodně, jasně.
V optice omezenosti, budiž. Ale když si miliardu vydělíte 10,5 miliony, výsledkem bude necelých 100 Kč. A to je částka, kterou snad i ten, kdo jinak ignoruje zmar a utrpení bližního svého, dokáže překousnout. Nakonec ještě jedna věc - díky Bohu za stávající vládu, která se místo sebechvalných projevů postavila k věci čelem a organizuje pomoc!
KAM DÁL: Vlastizrádci v Česku dál pracují pro Putina. Placení, ale i ti pitomci, co zadarmo šíří propagandu, říká Pavel Bělobrádek.
