Češka v epicentru holandského koronaviru: lidé se k lékaři často nedostanou. Čekají doma čtrnáct dní
Radka Pokorná žije v Holandsku již řadu let a pracuje v jednom ze supermarketů nedaleko města Hertogenbosch asi čtyřicet kilometrů od Eindhoven v severním Brabantsku, tedy v samém centru holandského koronavirového dění. Lidi v rouškách ale potkává spíš náhodou…
Češka, žijící v holandském severním Brabantsku, může vyprávět o tamním řešení epidemie koronaviru. V mnohém by se Češi jistě divili. Jak žijí Holanďané s koronavirem a jak tato situace dopadá na celou společnost?
Kde konkrétně žijete?
„Místo, kde žiji, je v podstatě v epicentru nákazy a místem, kde to v Holandsku všechno začalo. Podle informací, které jsem slyšela, bohužel přijel jeden člověk z Itálie právě v době, kdy tady byl karneval a v jeho půběhu se choroba rozšířila. Karneval v Holandsku - to je zábava a pití téměř bez omezení. A tak vlastně není čemu se divit.“
Jak se tamní lidé s epidemií vyrovnávají, jaká je nálada?
Podle toho, co vidím, je jasné, že lidé mají určité obavy, ale na druhou stranu Holanďani mají všechno, jak je říká “na háku”. Berou život tak, jak jde: přijde - nepřijde, bude - nebude. A podle toho se chovají i teď. Ostatně stejně k tomu tady přistupuje i vláda. Konkrétně zdejší premiér má na řešení epidemie stejný názor jako ten britský, je podle něj nejlepší nechat promořit společnost, aby získala imunitu. Problém je samozřejmě se seniory, ale nepřipadá mi bohužel, že by se to tady nějak výrazně řešilo.
Holanďany tedy nepostihla například nákupní hysterie?
Já jsem tady na samém počátku epidemie nebyla, takže nemohu soudit z vlastní zkušenosti. Byla jsem shodou okolností na dovoledné ve Spojených státech, ale podle toho, co říkali kolegové, byly první dny v obchodech perné i tady. Dokonce musely být zřízeny i noční směny, aby bylo možné nápor zákazníků zvládnout. Před mým návratem minulý čtvrtek se už ale všechno srovnalo do normálu.
V Česku panují velmi přísná vládní opatření, jak je to v Holandsku?
Jak jsem už říkala, vláda se ke koronaviru staví jinak než v Česku, takže i to řešení je mírnější. Děti sice nechodí do školy stejně jako u nás, ale obchody jsou z větší části otevřené - například elektronika se dá běžně koupit a podobně. Vypadá to tedy, že půjde o menší dopad na ekonomiku. Samozřejmě jsou ale zavřené restaurace a ty, které fungují, vydávají jídlo pouze s sebou. To je stejné jako v Česku. Na druhou stranu ale třeba nošení roušek není povinné, jen doporučené. Takže když jsem šla včera na nákup, viděla jsem jen několik málo lidí v rouškách, používá je opravdu jen málo lidí. Na druhou stranu jsou všude umístěné desinfekce, tak se lidé mohou chránit alespoň tak.
Co tedy Holanďané v souvislosti s pandemií vůbec dodržují?
Asi jedno z mála, co se tady dodržuje, je doporučený odstup 1,5 metru. Dokonce jsme dostali v práci oranžové vesty s nápisem "Ráda Vám pomohu, ale musíte mít odstup 1,5 metru" a v pracovní době také musíme mít i roušky. Také se nesmí lidé koncentrovat na jednom místě - dokonce vím o případu, kdy dostali pokutu za to, že v jednom autě jeli tři lidé s různým místem pobytu. Předávání objednaného zboží je také bezkontaktní, například objednanou pizzu nám rozvozce nechal na stoličce, kterou si sám přivezl, přede dveřmi a jen zazvonil. To je ale asi podobné jako u nás.
Jak to teď vypadá s lékařskou péčí v Holandsku?
Holanďané jsou obecně zvyklí, že se často ani k lékaři nedostanou. Zdravotnictví tady funguje jinak než v Česku, lidé si nechodí sednout do čekárny, ale k lékaři jdou jen na objednání. A to i v případě chřipek a podobně. Takže se často stane, že se k lékaři dostanou třeba za čtyři dny a v podstatě se vyléčí do té doby sami. Také teď je doporučeno v případě, že cítí příznaky koronavirové infekce, zůstat doma a sledovat, zda se nemoc bude zlepšovat nebo zhoršovat. Až v případě, kdy se opravdu zhorší, objednají se k lékaři. Moje kolegyně dokonce leží doma s horečkou a ani ta se k lékaři nedostala. Pokud ale vím, tak ani nemocnice nehlásí nějaké kolapsové stavy. Epidemie postupuje rychle, kolem tisíce lidí denně, ale ačkoliv jsem v jednom z nejpostiženějších regionů a míst, tak nevidím kolem sebe nějaká zvláštní opatření. Určitě nejde o žádné katastrofické scénáře.
Říkala jste, že jste první dny nebo týdny pandemie prožila v Americe. Můžete tedy porovnávat?
Porovnávat mohu, ale zdá se mi, že ta opatření jsou prakticky stejná. Byli jsme například v Miami, kde jsou uzavřené všechny pláže i parky, na každém rohu hlídkují policisté, kteří dohlížejí na to, aby se lidé příliš neshlukovali. Jednou jsme jen procházeli jedním z parků a ihned jsme byli upozorněni, že je zavřený. Roušky se ale ani tam nosit nemusí. Chtěli jsme se také podívat v Houstonu do NASA a ani to se nám nepodařilo. Běžní lidé k nákaze přistupují podobně jako v Evropě, s obavou, ale racionálně.
Jak je teď možné se dostat z USA zpět do Evropy?
Naštěstí se nám podařilo dostat se zpět poměrně bez problémů, i když byl náš let o jeden den odložen. Letiště už ale bylo samozřejmě prázdné, lidé, kteří měli koupené letenky třeba i několik měsíců dopředu, musí lety přesouvat a tak podobně. Já osobně jsem sice měla problém dostat se do Holandska, protože stejně jako v Česku i dalších státech Evropy z letiště pouštějí jen svoje občany. Já mám české dokumenty, tak to bylo složité, ale nakonec se mi podařilo na základě pracovní smlouvy a dalších dokumentů se do země dostat. Zajímavé je, že jsem musela zůstat v karanténě jen 24 hodin a potom je možné jít normálně do práce.
Zásobování funguje normálně, nebo jsou nějaké výpadky?
Řekla bych, že zásobování je v pořádku, nezaznamenala jsem nějaké problémy. A vzhledem k tomu, že tady není povinné nošení roušek, není problém ani v tomto směru, na rozdíl od Česka. Samozřejmě se ale řeší, stejně jako u nás, vracení nekvalitních respirátorů z Číny. Je to paradox, před nedávnem jsme posílali naše kvalitní výrobky do Číny zadarmo jako humanitární pomoc a oni nám teď prodávají nekvalitní respirátory… Obecně si ale myslím, že Holanďané zvládají situaci s klidem, jak už je vlastní jejich povaze.
KAM DÁL: Vláda schválila balíček pomoci OSVČ a podnikatelům. Kolik z nich na ni ale dosáhne?
