Drsný život s gamblerem: Promluvila jeho žena i odborník, z jejich výpovědí mrazí. Strach z vymahačů i bezmoc

Co se v článku mimo jiné dozvíte:

• Jaké jsou první příznaky gamblerství
• Jak ke gamblerovi přistupovat
• Co nikdy nedělat, pokud máte doma gamblera
• Kdy už se neobejdete bez pomoci odborníků
• Kde najít seznam center, ve kterých pomohou

Pokud člověk nemá hazardní hraní pod kontrolou, může mít tato situace vliv na jeho partnerský vztah. Zde se mohou objevovat finanční problémy, napětí, přibývající nepohoda, která může vést až ke konci vztahu. Pro gamblery je náročné hrát více rolí, často lhát a neustále si vymýšlet alibi, vymlouvat se, odůvodňovat opakované výběry peněz na účtu vlastní rodiny. 

Gamblerství je s dlouhodobým vztahem neslučitelné

„Zpočátku jsou příznaky naznačující problém s patologickým hraním velmi nenápadné a hráčovo okolí je jen velice těžko rozeznává. Varovnými signály mohou být náhlé změny nálady, problémy s pozorností i zhoršení pracovních výsledků. Hráčům se mění záliby, často hovoří o penězích, o které ale z často velmi záhadných důvodů přicházejí. Zvyšuje se frekvence jejich lhaní i vyhýbavost vážným konverzacím,” říká pro Čtidoma.cz adiktolog František Trantina, který je členem Odborné rady projektu Zodpovědné hraní.

Negativní následky podle britského výzkumu na téma Gambling-related harms evidence ovlivňují 6 z 10 členů hráčovy nejbližší rodiny. Gambleři tráví více času hraním než s partnery samotnými, vztahy provází zvýšené napětí a přibývající konflikty. „Současně má hazardní hraní dopad na důvěru ve vztahu, kdy se většina partnerů potýká se lhaním ze strany gamblera za účelem zisku peněz na hraní, neplacením nájmu nebo zadlužením. Téměř 90 % lidí, kteří se ve vztahu s takovým problémem setkali, usiluje o změnu hazardního chování partnera. Ve většině případů je však snaha neúspěšná. Proto je z dlouhodobého hlediska gamblerství a partnerství téměř neslučitelné.“

Existují však strategie, které mohou pomoci touhu po hazardním hraní snižovat, dlouhodobě je však nejlepším řešením vyhledat pomoc odborníka. „Velmi účinným nástrojem pro snížení četnosti i rizikovosti hraní je nastavení samoregulačních pravidel, která poskytují všichni legální provozovatelé hazardu. Patří mezi ně stanovení maximálního finančního limitu pro hraní i výši proher nebo nejvyššího možného počtu přihlášení do uživatelského konta. Další funkcí je také nastavení vlastní libovolně dlouhé pauzy, po kterou provozovatel hráči nedovolí zapojovat se do hazardní hry. Do budoucna připravujeme i spuštění systému, který automaticky problémové chování detekuje a bude tak schopný zajistit hráči okamžitou pomoc,” vysvětluje pro Čtidoma.cz Jan Řehola, ředitel Institutu pro regulaci hazardních her (IPRH), který stojí za projektem Zodpovědného hraní. 

Reálný příběh gamblerství

Své zkušenosti s hazardním hraním ve vztahu má paní Libuše (jména partnerů byla z důvodu zachování soukromí změněna). Libuše vystudovala ekonomickou školu a pracovala jako účetní ve velké auditorské firmě. Když se seznámila s budoucím manželem Patrikem, hrál profesionálně hokej v zahraničí a vydělával si slušné peníze. Poté se však zranil a se sportem nemohl dále pokračovat – i přes to, že pro něj bylo velmi náročné se s touto změnou vyrovnat, realizoval se v ostatních oblastech svého života. Vzal si Libuši, měli spolu malého Tadeáše, společně se přestěhovali do nového domu a s otcem si založili obchod se sportovním vybavením. 

„Když byly Tadeáškovi dva roky, Patrik se začal postupně měnit. Netrávil s námi moc času, schovával přede mnou telefon, měl spoustu tajností a stěžoval si na problémy ve firmě. Několikrát se stalo, že večer nepřišel domů, pak přišly na řadu i finanční problémy a údajná autonehoda, kvůli které jsem mu musela přenechat své auto. Myslela jsem si, že má milenku a problém je v našem vztahu,” přiznává pro Čtidoma.cz Libuše.

„Domů nám jednou přišli opravdu zvláštní lidé, kteří Patrika hledali s tím, že jim dluží peníze. Když pak přišel a já mu to řekla, rozplakal se, úplně se zhroutil a řekl mi, že má problémy s hazardem,” popisuje. I přesto, že Patrik získal příležitost navštívit adiktologa, specialistu na léčbu patologického hráčství, i právníka, svému okolí lhal a nechtěl přiznat, do jak obrovských dluhů se dostal. Navíc začal hrát u nelegálních poskytovatelů.

Domů přijeli i vymahači

„Když jsem myslela, že se Patrik ze závislosti postupně vyléčí, situace se kvůli dalšímu hraní dále zhoršovala. Několikrát k nám domů přijeli vymahači, kteří byli agresivní vůči němu, ale i vůči mně. Jednou mě násilím vyvlekli z auta, když u toho byl i náš Tadeášek. V noci se pak budil a křičel, že mě ochrání, na to nikdy nezapomenu,” vzpomíná Libuše. Později se ukázalo, že Patrik měl problémy s hazardním hraním už před tím, než se manželé poznali. Jeho dluhy tenkrát zaplatil otec, kterému je postupně splácel. Tentokrát si však napůjčoval obrovské částky od svých přátel, profesionálních sportovců, a otcovi přestal peníze posílat. 

„Situace začala být natolik neudržitelná, že jsem se i se synem odstěhovala k rodičům a s Patrikem jsem se rozvedla. Teď chodím k psychoterapeutovi a snažím se s touto životní situací vyrovnat. Opravdu nikomu bych nepřála, aby to zažil,” dodává Libuše. 

Sbírat informace a pozvat ho na setkání

Ne každý příběh musí takto dopadnout. Důležité však je, aby hráč vyhledal včas odbornou pomoc a prošel si potřebnou léčbou. Pokud tak neučiní, existuje velké riziko, že se problém vrátí, což negativně ovlivní jak jeho osobní život, tak i situaci jeho partnera, rodiny a blízkých. 

„Patologický hráč mistrně lže a manipuluje s osobami ve svém okolí. Bojí se, že to praskne a on ztratí svoji tvář, bojí se reakce nejbližších osob. Přitom ale, po odhalení jeho problémů, pocítí obrovskou úlevu,” říká František Trantina. V případě problémů u partnera Trantina doporučuje sebrat všechny informace, které o problému partnera máte, a pozvat ho pod nějakou záminkou na setkání s co největším počtem rodinných příslušníků (všem lže, od všech si pod různou záminkou zpravidla půjčil peníze). „Na takovém setkání je třeba nabídnout mu pomoc ve stylu "Máme tě rádi, víme, že nezvládáš hazardní hraní, patologické hráčství je nemoc, dá se léčit a pomůžeme ti. Ale jen pod podmínkou, že se půjdeš léčit. Nechceme, abys zničil sebe a všechny osoby kolem sebe".”

Zdroje: www.zodpovednehrani.cz, František Trantina, výpověď manželky hráče

KAM DÁL: Počítačové hry jako boj o život. Jak poznáme, že už je to přes čáru?