Pro jeho povahu se mu v Luftwaffe přezdívalo „blonďatý rytíř“, pro jeho nepřátele byl ovšem černým ďáblem. Ve dvaadvaceti letech už měl na kontě 300 sestřelů. Za to obdržel, jako jeden z pouhých 27 vojáků, vysoké vyznamenání – Rytířský kříž Železného kříže s dubovou ratolestí, meči a brilianty. Předal mu jej osobně Adolf Hitler. Během války nalétal 1 404 bojových letů, během kterých prošel 825 souboji, a ztratil 14 strojů pro poškození a nouzové přistání, jednou byl přinucen opustit svůj letoun na padáku.

Dětství trávil v Číně, létal od 14 let

Hartmannův otec byl lékař. Životní podmínky v Německu po prohrané válce nebyly z nejlepších. Využil proto příležitosti, a když byly synovi tři roky, odjel si zařídit lékařskou praxi ve východočínském Čchang-ša. Dokonce si tam Hartmannova rodina koupila vlastní ostrov, na kterém bydlela. Čínská idyla netrvala dlouho, situace v zemi se zhoršila, následoval tak návrat zpět do Německa. Tam se 14letý Erich stal členem plachtařském klubu, který založila jeho matka a sama v něm působila jako instruktorka. Erich brzy získal pilotní průkaz na kluzáky a také se stal instruktorem.

Ze začátku příliš nezazářil

Začala válka a Německo potřebovalo piloty. Erich Hartmann prodělal v roce 1941 základní výcvik. Po dalším, pokročilém výcviku byl začátkem roku 1942 převelen do Zerbstu do speciální letecké školy pro stíhače. Celkem během výcviku létal se 17 různými typy letounů. Teď ho však čekal letoun, který jej proslavil – Messerschmitt Bf 109. S ním putoval na východní frontu. A také se svou novou přezdívkou – Bubi (chlapeček) pro jeho mladistvý vzhled. První bojový let asi nebyl ten, na který by byl pyšný. Zapomněl na veškerou taktiku a rozkazy a řítil se sestřelit prvního soupeře hlava nehlava. Začal střílet z velké vzdálenosti a samozřejmě minul, navíc na sebe přilákal nepřátelské letouny. Zapomněl dokonce sledovat stav paliva a musel nouzově přistát mimo letiště. Vysloužil si tři dny prací s pozemním personálem. Zjevně se poučil.

Úspěšným stíhačem

Po rozpačitém začátku si vypěstoval svůj vlastní styl. Žádné souboje v zatáčkách jako za první světové. Žádná zbytečná střelba z dálky. Klíčem k úspěchu je vidět protivníka dřív, než uvidí on jeho. Při útoku se přiblížil, nejlépe na desítky metrů blízko. Z této vzdálenosti je palba velmi účinná. Po útoku rychlým únikovým manévrem zmizet z dosahu trosek zasaženého letounu – a zároveň se včas vzdálit ze souboje. Ale i jeho stroj byl několikrát zasažen. Jednou byl dokonce po nouzovém přistání zajat sovětskými vojáky. V srpnu 1943 sestřelil Erich Hartmann 90. stroj. Jeho letoun byl však také poškozen, a proto musel nouzově přistát a vzápětí byl zajat. Jenže čiperný Hartmann během cesty na velitelství využil zpomalení vozu, když nízko nad nimi přelétávaly německé letouny, srazil na podlahu strážného, skočil z korby a prchnul mezi slunečnice. Běžel skutečně o život, slunečnice ho zachránily před palbou jeho věznitelů. Přes den se ukrýval a v noci vyrazil, aby přešel frontovou linii na druhou stranu. Nakonec ho málem zastřelil německý strážný. Hartmannovo štěstí bylo, že kulka trefila jen nohavici jeho kalhot.

Poslední sestřel a sovětský gulag

Hartmann slavil jeden úspěch za druhým. Německo ovšem ne. Ustupující německá armáda byla zatlačena na východní frontě tak daleko, že Hartmannovi k sovětským pilotům přibyli i soupeři ze Západu. A tak si připsal vedle sovětských sestřelů i ty americké. Ještě si stačil vyzkoušet proudový Me 262, ale vrátil se zpět do své „stodevítky“. S tou si také připsal svůj poslední, 352. sestřel. 8. března 1945 vzlétl Hartmann z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu, aby zjistil, jak daleko je od něj Rudá armáda. Dým stoupající nad Brnem dával tušit, že blízko. Nad Brnem předváděl jeden z pilotů postupujícího vojska akrobacii a stal se posledním strojem, který Erich Hartmann sestřelil.

Chtěl se vzdát Američanům, ti ho ale předali Rusům

Následoval jeho odchod směrem na Západ vzdát se Američanům. Bohužel dohody z Jalty zapříčinily, že vojáci bojující na východní frontě byli předáni do rukou Sovětů. Předání proběhlo na našem území, kde byli Němci internováni v zajateckém táboře. Hartmann byl transportován do zajateckého tábora za Ural. Sověti se jej pokoušeli přimět ke spolupráci, ale přes brutální nátlak NKVD ji nepřijal. Byl proto obviněn z válečných zločinů (přesněji z úmyslného zabíjení civilistů) a odsouzen na 25 let. Během internace byl vystaven krutému mučení a pobytům v tmavé samotce. Navzdory mučení a ponižování své údajné zločiny nikdy nepřiznal a nenechal se zlomit. Nepřijal ani nabízenou vysokou funkci v rodícím se letectvu „východního Německa“. Po více než deseti letech strávených v zajetí na Sibiři byl v roce 1955 mezi posledními zajatci repatriovanými do západního Německa. Stal se důstojníkem západoněmeckého letectva, do výslužby odešel v roce 1970 v hodnosti plukovníka. Své rehabilitace a potvrzení, že jeho proces a rozsudek byly nezákonné, se nedožil. Stalo se tak v roce 1997.

Zdroje: aeroweb.cz, wikipedia

KAM DÁL: Hitler v rauši – hrůzné tajemství.