Po uzavření paktu Ribbentrop-Molotov v srpnu 1939 a dělení Polska mezi Sověty a Němce se Stalin cítil natolik silný, že žádal velké územní ústupky také od Finska. Do Moskvy byla pozvána finská delegace, která územní požadavky Sovětů ale neakceptovala. Stalin požadoval zřízení své námořní základny na poloostrově Hanko, postoupení strategicky důležitého území na Karelské šíji a na Rybářském poloostrově a právo využívat přístav Petsamo a další. 

Dohoda nebude, bude válka

Výměnou nabídli Sověti Finům kompenzaci v podobě méně důležitého území, což bylo pro finskou delegaci nejen nevýhodné, ale především by to znamenalo ekonomické ochromení státu. Proto nevýhodnou nabídku odmítli. Pro Stalina to byl signál k útoku na Finsko, když předtím, podobně jako Němci v Gliwicích v roce 1939, kdy došlo k přepadu Polska, zinscenoval incident. Jednalo se o sovětskou příhraniční vesnici Mainila, kterou sovětské jednotky ve fingovaném útoku napadly, a svedly to na Finsko. 

Operační plány zohledňovaly nacistickou taktiku bleskové války. Sovětský svaz měl mnohonásobnou převahu, například v tancích drtivou, a to v počtu 200 ku 1. Počítalo se s rychlým dobytím Helsinek. Finsko naopak sázelo při dominantní převaze nepřítele na znalost nehostinného terénu. 

Nepříznivé podmínky agresora překvapily

Sověti napadli Finsko v oblasti, kde bylo jen málo použitelných cest, po nichž mohla plynule jet sovětská technika, území lemovaly husté lesy a jezera, navíc panovaly vysoké mrazy. Finové pak využívali moment překvapení a po 30. listopadu 1939, kdy došlo k útoku, agresory dokonale zaskočili. To v sobě zahrnovalo rychlé a zvlášť účinné přepady sovětských jednotek finskou hbitou pěchotou na lyžích, ničení tanků Molotovovými koktejly a další „překvapení“. Pod vedením finského velitele Carla Gustafa Emila Mannerheima vojáci vybudovali betonové bunkry, rozsáhlou síť zákopů a opevnění na Karelské šíji a dokázali úspěšně odrážet ruské útoky, jak uvádí server history.com​.

Bitva o Suomussalmi a na Raatské cestě, která probíhala od 30. listopadu 1939 do 8. ledna 1940, pak byla nepochybně největším vítězstvím finských ozbrojených sil v zimní válce a jedna z nejdrtivějších porážek v historii Rudé armády. Finové přišli asi o 900 vojáků, nicméně agresor zaznamenal ztráty přibližně 15–30 000 mužů.

Finové statečně odolávali náporu silnějšího, nicméně v dalších ofenzivách agresora už začali ztrácet a začala se přece jen projevovat přesila útočníka. Sovětští velitelé se postupně sžili s nepříznivými podmínkami, podařilo se jim prorazit obrannou linii na Karelské šíji a blížili se k dalšímu strategickému bodu v podobě města Vyborg. 

Finská svrchovanost uhájena

Po třech měsících válečné vřavy byl uzavřen tzv. moskevský mír a Finové odstoupili Sovětům velkou část území, které zahrnovalo skoro celou Karélii a část Rybářského poloostrova, a museli dát souhlas ke zřízení námořní základny na poloostrově Hanko. Nicméně Finsko uhájilo svou svrchovanost a suverenitu a nebylo podmaněno. 

Sovětské ztráty byly daleko větší než finské. Zatímco obránci ztratili kolem 30 tisíc lidí, Rudá armáda, a v tom se údaje liší, 127 000 a 265 000 zraněných. Ani jedna ze stran nepovažovala moskevský mír za definitivní, Sovětský svaz jej bral jako prozatímní s perspektivou další možné expanze na finské území. Napjatá situace mezi oběma státy vyvrcholila následně tzv. pokračovací válkou, jež se odehrála v letech 1941–1944.

Ukrajina bojuje se stejným nepřítelem

Dnes bojuje se stejným nepřítelem Ukrajina ve válce, která začala v únoru 2022. Účel je stejný, strategické území pro kontrolu moře. Finové se v zimní válce museli spolehnout sami na sebe a dobrovolnické sbory z „bratrského Švédska“. Aktuální úspěch Ruska bude záležet na tom, zda při obráncích budou pevně stát jejich západní spojenci. 

Zdroj: history.com, autorský článek, autor je Mgr. historie

KAM DÁL: Masakr v Novočerkassku: Sověti se nemazali ani s dělníky. Povraždili jich desítky.