Já su tak šťastné aneb jak František Venclovský pokořil kanál La Manche
Kanál La Manche vždycky lákal plavce k tomu, aby ho pokořili. Jeho délka byla odjakživa opravdovou výzvou. Prvním českým dálkovým plavcem, kterému se podařilo kanál La Manche překonat, se stal František Venclovský - boxer, vzpěrač a otužilec z Lipníku na Bečvou. Voda byla pro něho vším a stala se mu také osudnou.
Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Když se František Venclovský v roce 1957 při přeskoku koně těžce zranil dopadem mimo žíněnku, vypadalo to, že ochrnutý na horní polovinu těla zůstane už navždy. Stálo však při něm štěstí, protože půl roku od úrazu ucítil brnění v prstech.
Začal usilovně posilovat a zjistil, že studená voda a plavání jsou pro něho ideální pohybovou aktivitou. Box, v němž soutěžil v těžké váze, pověsil na hřebík a začal se věnovat otužování a dálkovému plavání. Jeho nejmilejší řekou se stala Bečva, která protékala rodným městem. Zdolával však i Vltavu.
Touha přeplavat La Manche
Příprava k překonání kanálu La Manche nebyla jednoduchá a trvala roky, ale František Venclovský se hned tak nevzdával. Trénink ve studené vodě zvládal na výbornou, horší to bylo s povolením tehdejších československých úřadů k vycestování na "západ". I když ho poprvé napadlo přeplaval Lamanšský průliv už v roce 1964, opravdu se o to pokusil až o šest let později v roce 1970, protože úřady rychlejší nebyly.
Poprvé to nevyšlo
První pokus o přeplavání kanálu 6. září 1970 Františku Venclovskému nevyšel. Na nezdaru se podepsaly hlavně nedostatek zkušeností i financí a špatné počasí. Během plavání ho začaly zlobit plavecké brýle, které málo těsnily, takže do očí se mu dostávala slaná voda.
Pak ho potrápila mořská nemoc a jeho žaludek odmítl součinnost a cokoliv pozřít včetně tekutin. Jen šest kilometrů mu zbývalo do konce, když rozhodčí v doprovodné lodi dal pokyn, aby vyčerpaného Venclovského raději vytáhli na palubu.
Napodruhé La Manche pokořil
Tento nezdar ještě více roznítil Františkovu touhu po pokoření kanálu. Nerad se totiž vzdával jen tak. Poctivě trénoval, doma do vany sypal sůl, koupal se v ní a zkoušel těsnost brýlí. O necelý rok později, 30. července 1971 opět stanul na francouzských březích kanálu La Manche.
Tentokrát byl úspěšný a trať zdolal za 15 hodin a 26 minut. Když v Anglii vylézal z vody, řekl František Venclovský památnou větu: "Já su tak šťastné." Jak jinak než s hanáckým akcentem. Bylo mu už 39 let a k tomu byl suchozemcem se zlomenou páteří, který teprve potřetí v životě viděl moře.
Přeplaval studený Dunaj, Angaru i Bajkal
S pokořováním vody nepřestal František Venclovský ani po svém úspěšném přeplavání kanálu. Zdolal Dunaj v Budapešti o teplotě 3 stupně Celsia, Angaru na Sibiři a jako první na světě také jezero Bajkal (společně s Janem Novákem). Bavil siláckými kousky - vystřihl si stojku na rukách na zábradlí nad propastí Macocha nebo na střeše hotelu Moskva v Gottwaldově (nynější Zlín). Na ruce se chtěl postavit i na Eiffelově věži, ale nedostal povolení od Francouzů, takže zůstalo jen u nesplněného snu.
Předčasná smrt
A pochopitelně plaval také ve své milované Bečvě v Přerově, kam se přestěhoval i s rodinou do vojenského bytu, který získal za přeplavbu La Manche. Bečva se mu nakonec stala osudnou. Na přelomu listopadu a prosince v roce 1996 ho při plavání v Bečvě postihly nepříjemné zdravotní potíže. Byl podchlazený a musel být ošetřený v nemocnici. Vypadalo to, že bude všechno v pořádku, ale bolesti břicha ho za čtyři dny od propuštění z nemocnice donutily opět vyhledat lékařskou pomoc. Byl operován, ale pro něho už bylo pozdě. Zemřel 13. prosince 1996 na embolii.
Na soutoku potoka Strhance a řeky Bečvy má František Venclovský v Přerově u Sokolovny od roku 2001 svoji pamětní desku.
