Marie Boleynová byla nemravnější sestrou královny Anny a milenkou jejího manžela i francouzského krále

Marie Boleynová se narodila ve Velké Británii na přelomu patnáctého a šestnáctého století do šlechtického rodu Boleynů. V patnácti letech byla ale vyslána do Paříže, kde měla plnit úlohu dvorní dámy anglické princezny Marie Tudorovny. Ta se sem přijela provdat za Ludvíka XII. Nikdo nemohl tušit, že půjde jen o krátké manželství, ukončené po několika měsících smrtí novomanžela. Princezninu družinu čekal návrat do vlasti, ale mladičká Marie v Paříži zůstala. Stalo se tak na přání příštího krále, jen o několik let staršího krále Františka I. Ženatý král na manželskou věrnost příliš nedbal, ostatně ani Marie patrně nebyla oddána jen svému královskému milenci.

Co je manželství proti lásce? 

Jak už to bývá, panská láska nemívá dlouhého trvání, a proto se Marie jen několik let po družině anglické princezny vrátila domů také. Ani tady se ale neztratila, jako členka dvora první ženy Jindřicha VIII. (tedy předchůdkyně její vlastní sestry na této pozici) byla dokonce provdána za jednoho z králových dvořanů Williama Careye. Mohlo by se zdát, že našla cestu šťastným životem. Jenže by to nesměla být Marie Boleynová, o níž se její předchozí milenec vyjadřoval poměrně nevybíravě jako o anglické klisně. V čem mělo toto označení svůj původ, je patrně jasné. Velmi jemně řečeno - nic lidského nebylo Marii cizí. A tak není divu, že když se vdaná Marie zalíbila právě Jindřichu VIII., nedala se k milostnému románku se ženatým králem nijak dlouho přemlouvat.

Milenkou sestřina manžela

I když Marie zůstala vdaná, s králem se pravidelně stýkala, dokonce se hovořilo i o tom, že na početí syna ani dcery, tedy dětí, které se narodily oficiálně do manželství s Williamem Careyem, nemá její manžel pravděpodobně žádný podíl. Marie ale byla ve vztahu s králem odsouzena do věčné role milenky, na rozdíl od své mladší sestry - a to i přesto, že ji historické prameny líčí jako jednoznačně přitažlivější. Mladší Anna ale měla něco, co bychom dnes asi nazvali “tahem na branku”. Promyšlenými kroky a použitím ženských zbraní brzy v tomto vztahu nahradila svoji starší sestru a dotáhla to ještě dál. Zanedlouho nahradila po králově boku jeho první manželku Kateřinu Aragonskou, která se stala další královnou. Ukončil ale Jindřich VIII. po svatbě s Annou všechny kontakty s Marií? Je pravděpodobné, že nikoliv. Dokázaly sestry s tímto vědomím žít v klidu? Rozhodně ne. Dokonce byly jejich vztahy velmi napjaté. 

Marie v zavržení

Jak to bylo se vztahem Marie ke králi v době, kdy byl ženatý s její sestrou Annou, se toho mnoho nedozvíme, zato je jisté, že se Marie ocitla v nelibosti své vlastní rodiny včetně královny, když si dovolila podlehnout vlastnímu srdci a po smrti svého manžela se znovu provdala - tentokrát ale za muže, který nepocházel z urozeného rodu. Jakmile se o jejím rozhodnutí dozvěděla rodina, Marii zavrhla a sestra ji dokonce vykázala od dvora. Stejně tak učinil nedlouho poté i její otec.

Štěstí i v chudobě

Marii a jejímu muži nezbývalo nic jiného, než aby se “uklidili” do Essexu, kde je ale žádné velké bohatství nečekalo. I když byl jejich život velmi jednoduchý a skromný, až chudý bez rozsáhlých zámků, dvořanů a honosných bálů, měla Marie rozhodně větší štěstí než její zdánlivě úspěšnější sestra. Ta totiž nedala dost rychle králi syna, což ji uvrhlo do Jindřichovy nemilosti. A protože králové v té době svoje partnerské problémy řešili poněkud jinak než my dnes, obvinil královnu z nevěry a za onoho milence dokonce označil jejího bratra Georga. Oba pak na jeho příkaz přišli rukou kata o život.

Smutný konec rodiny Boleynů

Dobrý život neměli ani Mariini rodiče, které po vykonání rozsudku nad jejich mladší dcerou Annou i synem Georgem král vykázal ze své přízně i od dvora. Matka tragédii dlouho nepřežila a otec ji zanedlouho následoval. Jejich smrt paradoxně opět pomohla Marii, kterou tak díky dědictví po rodině přestaly tížit nuzné podmínky ve vyhnanství a jako jediná z rodu svůj život, i když ne příliš dlouhý, dožila poměrně pohodlně. I tak ale její život skončil před pětačtyřicátým rokem.

KAM DÁL: Sochař a řezbář Josef Cyprián dává stromům druhý život. Sochy lidí tvoří i podle jejich hlasu.