Stalinův fantom: Letoun Iljušin Il-2. Létal i v poválečném Československu
Bitevní letoun Iljušin Il-2 „Šturmovik“ znamenal pro Sověty ve druhé světové válce nepostradatelný nástroj na východní frontě. Když se jich na frontě nedostávalo, jejich urychlenou výrobu nařídil sám Stalin.
Pokud se nacistické hordy, které vtrhly do Sovětského svazu v červnu 1941, něčeho skutečně obávaly, pak to byly právě Šturmoviky. Iljušin Il-2 tak můžeme řadit k těm nejúčinnějším sovětským zbraním, jaké nacistům zle zatápěly. Server Britannica napsal, že stroj je považován za nejlepší letoun pro pozemní útoky, jaký kdy byl vyroben během druhé světové války.
Rozlícený Stalin
Jejich důležitosti si byl vědom i Stalin. Jestliže továrny na východní frontu nedodávaly dostatek těchto výkonných strojů, sovětský diktátor jasně vyjádřil svou nespokojenost a autoritativně nařídil, aby jich chrlily více. Stalin adresoval ředitelům továren, které podle něho brzdily výrobu, ostrý dopis, který současně vyzněl jako varování: „Zklamali jste naši zemi i Rudou armádu. Do teď máte odvahu nevyrábět Il-2. Naše Rudá armáda ale potřebuje Il-2 jako vzduch, který dýchá, jako chléb, který jí. Je to výsměch Rudé armádě. Požaduji, abyste vyrobili více Il-2. Toto je moje poslední varování.“
Jednomístný letoun, kterému se také přezdívalo létající tank a kterého se nakonec vyrobilo více než 36 000 kusů, navrhl koncem třicátých let známý sovětský konstruktér Sergej V. Iljušin. Do výroby se stroj dostal v roce 1940, tedy ještě před válkou s nacistickým Německem.
Unikátní pancéřování
Sověti požadovali takový stroj, jaký by byl schopen efektivně útočit proti pozemním cílům a ničit obrněná a další vozidla. Není bez zajímavosti, že původně byl stroj koncipován jako dvoumístný, jak uvádí web National Air and Space Museum. Nicméně aby Iljušin dosáhl lepších letových vlastností, rozhodli konstruktéři o tom, že bude jednomístný.
Letoun se především vyznačoval tím, že na svou dobu měl unikátní pancéřování, které začínalo pancéřovým kuželem vrtule a končilo až za sedadlem pilota, kde se nacházel střelec kulometu. Pro pancíř byla vyvinuta speciální slitina, která zvyšovala ochranu letounu. A byl to právě těžký pancíř, který způsoboval, že Šturmoviky bylo obtížné sestřelit kulometem či kanonem ráže 20 mm.
Maximální rychlost letounu činila 426 km/h dle typu a výzbroje, dolet byl až 740 km. První Šturmoviky přivítaly sovětské jednotky v květnu 1941, těsně před německým přepadem Sovětského svazu.
Co se týče zbraňové výbavy, Šturmoviky měly různé varianty výzbroje. Konstruktéři mohli vyzbrojit stroje dvěma kanony ŠVAK a dvěma kulomety ráže 7,62 mm či dvěma kanony VJa-23 a dvěma kulomety ráže 7,62 mm nebo dvěma protitankovými kanony Š-37, případně NS-37 a dvěma kulomety ráže 7,62 mm. Stroj mohl nést čtyři pumy o hmotnosti 100 kg v pumovnici, osm neřízených střel RS-82 nebo RS-132 pod křídly a další výbavu.
Potíže, ale hlavně úspěchy
Na východní frontě sice Šturmoviky zaznamenaly pronikavé úspěchy, na druhé straně byla nezřídka jedním z jejich problémů nepřesnost útoků. Il-2 však byly zvlášť účinné, kromě ničení obrněných vozidel, v likvidaci dopravního a logistického vybavení nepřítele.
Na Il-2 udělalo mnoho sovětských pilotů zajímavou kariéru, včetně žen. Anna Jegorovová absolvovala 243 misí a koncem roku 1944 dostala Zlatou hvězdu Hrdiny Sovětského svazu. Podplukovník Nelson Stěpajan sestřelil či zlikvidoval při 239 bojových vzletech 80 tanků a 600 obrněných vozidel. I přes své nedostatky je Il-2 považován za jednu z nejlepších sovětských zbraní, jaké Sověti nasadili proti německým invazorům.
Stroj používala po skončení konfliktu i československá armáda, kde dostal přiléhavou přezdívku „Kombajn“. V československém letectvu sloužil až do roku 1948.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: S Hitlerem až do hořkého konce. Věrný generál Burgdorf.
