Thomas Jefferson kázal vodu a pil víno. Otroků měl stovky
Každý z amerických prezidentů má na kontě pár úspěšných zářezů i kostlivce ve skříni. Ani třetí v řadě, Thomas Jefferson, nebyl žádná výjimka. Na jedné straně chtěl rovnost pro všechny, na druhé se zuby nehty bránil tomu, aby přišel o poslušné otroky.
Thomas Jefferson přišel na svět 13. dubna 1743. Rodiče vlastnili rozlehlé plantáže a na nedostatek si nemohli stěžovat. Měli deset dětí a majetku, plání a nemovitostí, že je sotva spočítali. Když chlapcův otec zemřel, přešly rozlehlé pozemky na syna. Kromě toho získal Thomas také početnou skupinu otroků. Vše dotáhl k dokonalosti 1. ledna 1772, když se oženil s nejbohatší ženou – Virginií Marthou Wayles Skelton. Po deseti letech však ovdověl a ze šesti společných dětí se dospělosti dožily jen dcery Martha a Mary. Po smrti manželky se Jefferson upnul k politické kariéře a otroci představovali jediný způsob, jak se postarat o rodinu a udržet všechen nashromážděný majetek.
Zatímco do Deklarace nezávislosti zapsal, že „všichni lidé jsou si rovni“, za zavřenými dveřmi se v jeho područí vystřídalo na šest set otroků, kteří museli žít v tristních podmínkách. Byly jen dvě výjimky. První byly „hlavy a mluvčí“ jednotlivých rodin, které na statcích sloužily, druhou chůva Jeffersonových dětí Sally Hemmings. Ta se starala o jeho potomky v době, kdy působil jako francouzský velvyslanec a celou svou rodinu přestěhoval do Paříže. Poměr s ní nikdy nepotvrdil, ale šest společných dětí je nesporným důkazem.
Jefferson neměl v otroky důvěru. A tak mezi sebe a ně postavil dozorce. Ti pracovali jako prostředníci, předávali informace a dělali práci, kterou si pán nechtěl špinit ruce. Kdo by si myslel, že práce na prezidentském pozemku měla nějaké výhody, mýlil by se. Otroci žili v miniaturních domcích a měli omezený přístup k vodě i jídlu. Jefferson měl za to, že by neměli nic vlastnit, a tak nemrhal místem na úložné prostory. Pod postelemi se ale našly vyhloubené díry s pečlivě uschovanými knoflíky, vzpomínkovými předměty nebo jednoduchou bižuterií. Jejich zdraví bylo druhořadé a nemoc jistotou brzké smrti.
Prezident pookřál snad jen ve chvíli, kdy s otroky obchodoval. Nepohrdl drůbeží nebo tkanými látkami a zdobnou keramikou. To, co Jefferson šířil v rámci své politické dráhy, bylo v rozporu s tím, co se dělo u něj „doma“. Vždyť z konečných šesti set otroků dostali milost jen dva. První z nich byla chůva a nepřiznaná matka nemanželských dětí Sally Hemmings, druhý byl její starší bratr James, který připravoval ty největší lahůdky, například crème brûlée, sněhové pusinky, omáčky z vajec a másla a těstoviny se sýrem. Na dietě tedy americký prezident také rozhodně nebyl.
Zdroj: redakce, plus.rozhlas.cz, smithsonianmag.org
KAM DÁL: Praha bývala centrem obchodu s otroky. Daně z prodeje lidí plnily státní pokladnu.
