Vilém Oranžský a jeho Marie. Ona krasavice a on šereda. On miloval muže a ona ženy
Manželství Viléma a Marie, kteří spolu koncem 17. století vládli Anglii, bylo bezdětné. Dnes bychom oba mohli přirovnat ke komikům němého filmu – Laurelovi a Hardymu, neboť byli také nesourodí svým vzhledem. Ona krasavice a on šereda. Po jejich smrti vymřeli Stuartovci a hlavním důvodem byla právě jejich homosexualita.
Když si Vilém III. Oranžský vedl urostlou mladičkou nevěstu s alabastrovou pletí a bohatou kšticí před oltář, ona to nesla velice těžce. Proplakala potoky slz. Nebylo se čemu divit, když si ji měl brát mlčenlivý a přihrblý astmatik.
Král gay a královna lesba
Ani jeden, ani druhý si neměli co vyčítat. Oba měli zálibu v osobách stejného pohlaví. Již jako dvanáctiletá dívka se Marie zamilovala do své kamarádky Frances. Když později donutili Marii ke sňatku s ohyzdným Vilémem, psaly si obě ženy milostné dopisy. „Spokojila bych se s chaloupkou na venkově, s obnošenou spodničkou a kamizolkou, maličkou zahrádkou, a kdybych Tě nemohla mít u sebe, šla bych raději žebrotou, byla chudá, leč spokojená,“ vyznává se v jednom z dopisů Marie.
Její manžel v tomto ohledu nebyl pozadu a rozdával si to jak se ženami, tak s muži. Ve čtrnácti miloval vlastní páže Hanse Willema Bentincka. Jednou mu jeho milenec zachránil život. Vilém totiž onemocněl neštovicemi a byla tehdy pověra, že když zdravý člověk s nemocným sdílí lože, ubere tím chorobě sílu. Tehdy s Vilémem lehával jeho Hans, a snad proto se budoucí anglický vládce zdárně uzdravil. Bentick se stal jeho nejbližším rádcem, Vilém jej povýšil na hraběte a také ho jmenoval rytířem Podvazkového řádu.
Svatební noc a co dál
První novomanželský sex stál za starou belu. Na královských dvorech bylo tehdy zvykem, že první noc byla záležitostí, která se uskutečnila pod dohledem. Vilém se sice přemohl, ale moc nadšený nebyl, a tak ho povzbuzoval jeho strýček Karel II.: „Nu, synovče, měj se k dílu! Hola! Ve jménu svatého Jiří a Anglie.“ Královna otěhotněla, ale záhy potratila. I když se královští manželé dále snažili splnit svoji povinnost a přivést na svět dědice, Viléma více zajímaly války než manželka, a to ani nebyl příliš dobrý vojevůdce. Jeho přítel Massilon o něm tvrdil: „Měl více štěstí při vyvolávání válek než při jejich vedení a byl obávanější v soukromí kabinetů než v čele armád.“
Šilhavá milenka
Královna Marie mlčky trpěla Vilémovy návštěvy v jejím pokoji, kdy vyžadoval pohlavní akt. „Chodívá do mého pokoje vpodvečer za podmínky, že ho nebudu příliš unavovat otázkami a spíše se ho budu snažit rozptýlit,“ svěřuje se Marie. Jelikož její odpor k němu přerostl, začal si hledat potěšení jinde. Zaujala jej ne příliš krásná dvorní dáma Elizabeth, která byla na rozdíl od královny vzdělanější a zábavnější. Ačkoliv šilhala, vyznačovala se neobyčejným důvtipem, což jí zajistilo dlouhodobou královu přízeň.
Jedné noci Marie přistihla manžela, jak se plíží ke své metrese. Ztropila scénu a obvinila ho z nevěry. Vilém ji chlácholil: „To, co vám působí tak velkou bolest, je jen pouhou zábavou a není to nic nekalého.“ Postupem času se královna se svojí sokyní smířila a brala to jako normální věc, ač nerada a neochotně. Oba manželé se rozhodli zachovat jisté dekorum a diskrétnost. Nevěra se mlčky trpěla.
Truchlení
Když ve věku dvaatřiceti let královna zemřela na neštovice, král přerušil mimomanželské styky s Elizabeth. Bral to jako morální výzvu, a když Marie ležela na smrtelném loži, ležel vedle ní. S bývalou milenkou již udržoval pouze platonické přátelství. Nepřišla zkrátka, protože jí daroval pozemky, které jí každoročně vynesly třicet tisíc liber. Také ji provdal za lorda George Hamiltona, se kterým pak měla šťastné manželství, z něhož vzešly tři zdravé děti.
Časem Vilémovi otrnulo a navázal milostný poměr s jedním ze svých pážat. Jednalo se o rozverného floutka Arnolda Joost van Keppela, který si načas podmanil královo zotavující se srdce. Arnold byl divoch, protože měl za sebou třeba aférku se starší ženou, se kterou prožil bouřlivý vztah. Zajímaly ho i jiné ženy, což se Vilémovi moc nelíbilo, ale trpěl mu to.
Ovdovělý vládce Anglie však nikdy nezanevřel na svoji královskou choť. Po jeho smrti se odhalil nezvratný důkaz jeho lásky k ní. Při svlékání mrtvého těla objevili na jeho oděvu černou stužkou přivázaný Mariin rubínový a diamantový prsten s kadeří jejích vlasů. Určitě ji hluboce miloval, a jak bylo jeho zvykem, své city tajil a nedával je nikdy okatě najevo.
Zdroje: autorský článek spolu s dalšími zdroji (L. Carroll: Královské poklesky, A. Maurois: Dějiny Anglie)
KAM DÁL: Válečný hrdina Heliodor Píka. Čistý jak lilie a stejně před oprátkou nefrnknul.
