Babička a tetička Marie Rosůlková rozdávala smích. Ze dvou lásek dala přednost divadlu
Celý život dávala lidem radost a sebe samu na prknech, co znamenají svět. V mládí však musela volit mezi dvěma možnostmi – mezi láskou k divadlu a partnerem. Vždy měla sílu najít v sobě cit pro druhé, ačkoliv ona sama emočně strádala. „Má-li člověk v sobě dost lásky, najde vždycky i možnost někomu ji darovat,“ vysvětluje Rosůlková.
Podle Marie Rosůlkové by nikdo, kdo chce dělat herectví, neměl vstupovat do manželství. Sama zažila jedno, a i když svého muže nadevše milovala, dala přednost divadlu. Nikdy se už po rozvodu nevdala.
Herecký a manželský rozchod
Spolu se svým manželem Jarmilem Škrdlantem měla angažmá v Divadle Vlasty Buriana. Jelikož ale toužila po hlubších a závažnějších rolích, po nějaké době se rozhodla odejít. „Měla jsem ráda svého manžela, probolela jsem si dost ten zprvu herecký rozchod – ale tak trochu už jsem cítila, že bude následovat i rozchod manželský,“ vysvětluje Marie Rosůlková.
V Burianově divadle pociťovala, že se její kariéra nevyvíjí podle jejích představ. Nikam to nevedlo. Cítila, že vlastně zradila divadlo, protože už nemohla dát více, a přitom se přece jenom ještě chtěla něčemu naučit. Východisko spatřovala v odchodu, a jelikož získala angažmá v Plzni, manželství na dálku se ocitlo v krizi.
Hurá do Plzně
Když se odstěhovala do Plzně, rázem dostala role, které jí dosud scházely. „Do Plzně jsem šla s plným vědomím toho, že chci být herečkou, a nemohu být tedy manželkou,“ vypráví Rosůlková. Nadosmrti jí však zůstal punc komediální herečky a s věkem se neubránila škatulky rozesmátých babiček a tetiček. Nezůstala však po rozvodu zcela osamělá. Jednak měla přátele a známé z umělecké branže a jednak její bratr Jan zvolil také řeholi. Stal se z něj kněz. Do smrti spolu žili bratr a sestra v jedné domácnosti. Bratr se věnoval Bohu a sestra dramatickému umění.
Dítě si prý nezasloužila
Děti nikdy neměla, i když je milovala, a řada dětí jejích přátel si jí vážila. Sama tvrdí, že si vlastní děti nezasloužila, ačkoliv by je chtěla. „Byla jsem sobec a rozhodla jsem se pro divadlo,“ přiznává Rosůlková. Bála se, že by nemohla rozdělit lásku mezi dítě a divadlo. Uvědomovala si, že by mu nemohla dát, co každá jiná máma.
Sloužila tedy divadlu, které nadevše milovala. Bylo u ní na prvním místě a ostatní lásky šly stranou. Po Plzni se ještě stavila v Českých Budějovicích, v Brně a v pražském Vinohradském divadle a nakonec zakotvila v Městských divadlech pražských. „Nikdy nemůžete dva lidi nebo dvě životní témata milovat stejně,“ ujišťuje Rosůlková.
Zdroje: autorský článek spolu s dalšími zdroji (A. Heinová: Držte si klobouky, P. Taussig: Hvězdy českého filmového nebe)
KAM DÁL: Dva osudoví muži Hanky Zagorové: jeden tanečník a druhý operní pěvec.
