František Paleček týral politické vězně v uranovém lágru Rovnost, přezdívali mu usmívající se ďábel
Drobný muž, jehož hrůzná pověst jej předcházela, se stal symbolem rudého zla. Těžké dětství a chudoba jej přivedly do komunistické strany. Byl ukázkovým kádrem, šel tam, kam jej strana poslala, a nevyptával se. Takto se z řadového účetního, který dostal moc nad jinými lidmi a neváhal ji brutálně uplatňovat, stal nástroj bolševického teroru.
Narodil se v Miličíně v okrese Benešov. Vyrůstal ve velmi chudé a početné rodině. Jeho otec, vyučený obuvník, se kvůli práci nemohl dětem ani manželce věnovat, roli hlavy rodiny tak často zastával František. Maminka pracovala u místních zemědělců, plat však nedostávala – pouze stravu. Neměl tedy skoro žádné dětství, musel předčasně dospět. Sám ve svém životopise, který poslal k přihlášce do KSČ, přiznává, že tyto zkušenosti v něm zanechaly hluboký dojem.
Ukázkově rudá kariéra
Paleček vychodil obecnou a měšťanskou školu, poté pracoval jako pomocná síla v kancelářích. Tyto pozice mu pomohl získat jeho otec. Už od dětství byl velmi inteligentní a mrzelo jej, že kvůli chudobě nemůže studovat. Další překážkou ve vzdělávání se mu stala válka, kdy byl totálně nasazen v Německu. Ve svém životopise uvádí, že právě tam strávil nějakou dobu také ve vězení, protože zkusil propašovat pistoli sovětským zajatcům. Maturitu složil až dlouho po válce v roce 1958.
Konec války pro něj nebyl takovým štěstím jako pro ostatní, v revolučních bojích v roce 1945 byl zastřelen jeho otec. Paleček nejdříve žádal o vstup do Sociální demokracie. Při práci v cihelně, kde byli většinou komunisté, se ale radikalizoval a v roce 1948 vstoupil do KSČ. Stal se věrným a spolehlivým členem a jako takový vstoupil do Lidových milicí. V roce 1949 dosáhl hodnosti podplukovníka. Dostal ideologické vzdělání, po absolvování školy SNB v roce 1950 z něj byl již kovaný komunista.
Když zahynou, ty taky zahyneš!
V roce 1951 byl povolán do uranového tábora Rovnost. Ten se nacházel vysoko v Krušných horách, a tak je zřejmé, že zimy zde byly velice kruté. Paleček zde proslul svými „výchovnými metodami“, ve kterých byl velmi vynalézavý. Například když ho vězeň nepozdravil, praštil jej svazkem klíčů do obličeje. Nejvíce je spojován s mučením odpíračů těžby. Vytěžený uran putoval do SSSR, kde byl použit na výrobu jaderných zbraní. Většinou se jednalo o svědky Jehovovy, kterým víra zakazuje podporovat válku, komunistický pozdrav také vnímali jako modloslužbu, takže za nezdravení dozorců byli tvrdě trestáni.
Paleček měl také nařizovat střelbu do utíkajících vězňů, té se mimochodem sám také účastnil. Jeho zvláštní zálibou bylo zkrášlování tábora, vězni pokládali kolem budov mechy a sázeli květiny. Paleček jim říkával: „Jestli ty macešky zahynou, ty taky zahyneš!“ Donutil také vězně vystavět malou repliku hradu jako dekoraci na zahradě (části tábora určené pro relaxaci dozorců). Tahle malá stavba se dochovala dodnes a dostala název Palečkův hrad. Nadřízení s ním byli samozřejmě spokojeni.
Konec postrachu politických vězňů
Táborem Rovnost prošly stovky politických vězňů, komunistický režim je považoval za daleko nebezpečnější a pro společnost škodlivější než vrahy. Ti, kteří přežili, nikdy nezapomněli a karta se nakonec obrátila. První záchvěv Palečkova trůnu nastal v roce 1968, avšak vyšetřování jeho činnosti mu ještě nepřineslo pád. Již tenkrát se však bývalí političtí vězni začali pídit po jeho skutečné identitě a adrese bydliště, oficiálně vystupoval v táboře jako Albín Dvořák. Vzhledem k jeho výšce si vězni mysleli, že Paleček je pouze přezdívka. Celá jeho činnost byla plně odhalena a zdokumentována až po roce 1989. Zemřel v roce 1975 ve věku 54 let, nepotrestán, s pocitem křivdy a osamocen, jelikož jeho činy se v době pražského jara dostaly v novinách na veřejnost.
Zdroje: ÚSTR, Paměť národa, Rozhlas, Archiv bezpečnostních složek
KAM DÁL: Zrůda ve zrůdném režimu: Soudce kat Vaš ničeho nelitoval, zlikvidoval i svého hrdinu
