Joy Adamson: Rodačku z Opavy proslavila lvice Elsa, ubodal ji její sluha
Navrátit přírodě v zajetí vychované zvíře je obvykle hodně složité. Joy Adamson se to podařilo. Svůj život zasvětila africké divočině, v níž nalezla druhý domov. Původně totiž pochází z Evropy, a to konkrétně z Opavy, kde se narodila. Jaký byl její život a proč se rozhodla pomáhat zvířatům a chránit je?
Joy Adamson se narodila jako Frederike Viktoria Gessnerová v roce 1910 v Opavě v německé rodině stavebního rady jako prostřední ze tří dcer. K rodině patřil patřil její pradědeček Carl Weissuhn, jenž vlastnil papírnu v Žimrovicích.
Nedá se říci, že by dětství malé Frederike bylo šťastné. Otec se dlouho nemohl smířit s tím, že se mu opět narodila dcera, a u matky také nenašla zastání. Oblékali ji do chlapeckého oblečení a oslovovali Fritzi. Není tedy divu, že svůj volný čas Frederike trávila raději sama v přírodě v blízkosti řeky Moravice.
Svůj rodný kraj si velice zamilovala a vracela se do něho i tehdy, když se po rozvodu rodičů ve svých dvanácti letech odstěhovala s babičkou do Vídně. Zde studovala hudbu a kreslení a zaujalo ji také módní návrhářství, z něhož získala diplom v kurzu. Studovala i medicínu.
První manželství
Dá se říci, že v životě Joy Adamson hráli velkou úlohu muži. Vdaná byla celkem třikrát a každé manželství ji nějakým způsobem ovlivnilo. Prvním jejím mužem byl bankovní úředník s židovskými kořeny baron Viktor von Klarwill. S ním odcestovala v roce 1937 do Afriky, kde chtěli najít útočiště před nebezpečím fašismu, který je ohrožoval v Evropě.
Během dlouhé plavby na lodi do Keni poznala švýcarského botanika Petera Ballyho, do něhož se zamilovala. S baronem se rozvedla a botanika pojala v roce 1938 za svého manžela.
Nadaná kreslířka i ochránkyně divoké přírody
Peter Bally byl tím, kdo jí dal nové jméno Joy, zasvětil ji do krás africké nespoutané přírody a podporoval ji v kreslení. Cyklus jejích portrétů příslušníků keňských kmenů je dodnes k vidění v expozici Keňského národního muzea v Nairobi.
V lásce Joy Adamson příliš stálá nebyla, protože ani druhé manželství jí dlouho nevydrželo. Opět potkala osudového muže, kvůli němuž se v roce 1944 rozvedla. Jejím třetím manželem se stal George Adamson, který pracoval jako britský strážce zvířat v Keni a zakladatel afrických národních parků.
Příběh lvice Elsy
Manželé Adamsonovi se proslavili hlavně díky lvici Else, jedné ze tří osiřelých lvíčat, která v roce 1956 začala v žít v jejich domácnosti jako nový člen rodiny. Joy nemohla mít své vlastní děti, a tak se plně mohla věnovat výchově lvíčete, s nímž ji posléze pojilo hluboké pouto. Elsa se volně pohybovala po stanici nebo doprovázela manžele Adamsonovy při jejich vyjížďkách autem v přírodě.
Joy však záhy začala lvici Elsu připravovat na její návrat do divočiny. Což se jí nakonec úspěšně podařilo. Napsala o tom knihu Příběh lvice Elsy, podle níž byl potom také natočen film Volání divočiny (1966).
Skromný život a pomoc zvířatům
Ani manželství s Adamsonem nevydrželo, rozvedli se v roce 1970, ale zůstali přáteli, které spojovala jejich práce – ochrana africké přírody. Joy pomáhala při zakládání šesti národních parků. Díky vydání knihy se stala bohatou a finančně nezávislou, přesto i nadále žila velmi skromně.
Své příjmy věnovala nadaci Elsa Wild Animal Appeal a sponzorovala také záchranu divokých zvířat po celém světě. Možná to bylo tím, že celý život hledala lásku, kterou jí nakonec poskytla právě zvířata. Joy byla sice světově proslulá, ale žila spíše opuštěně, bez přátel a bez kontaktů se svojí rodinou.
Smrt na ni číhala v rezervaci
Osudným se Joy Adamson stal rok 1980 a propuštění jejího sluhy Paula Wakwaro Ekai ze zaměstnání kvůli tomu, že ji okradl. Pár dní poté si na ni Ekai počkal během procházky po rezervaci Shaba a ubodal ji k smrti. Za svůj čin byl odsouzen k doživotí. Trest smrti ho minul kvůli tomu, že v době vraždy ještě nebyl zletilý. Stejně zemřel o deset let později i její bývalý manžel George Adamson, kterého zabili somálští pytláci.
