Všechny lásky charismatického Karla Kryla. Podlehla mu i sestra Landovského

Básník a písničkář Karel Kryl se proslavil hlavně protikomunistickým songem Bratříčku, zavírej vrátka. Miloval ženy a život a hrdě se postavil proti bolševikům, což jej nakonec přinutilo k emigraci.

Láska k sestře Pavla Landovského

V 60. letech básník prožíval milostný poměr s Helenou Landovskou – sestrou herce Pavla Landovského. K velké lítosti obou je rozdělil Krylův exil. 

Seznámili se v pražské Viole, a přestože byla Helena o hlavu větší a o pět let starší, nalezli vzájemné souznění. Dnes bychom o nich mluvili jako o nejstabilnějším páru showbyznysu.

Dlouhou dobu spolu žili v podnájmu na Malé Straně, kde navštěvovali malebné malostranské hospůdky. Po tragickém roce 1968 jejich románek skončil a pro oba milence nastala nová životní epocha, po které musel kráčet každý sám.

Bratříčku, zavírej vrátka

Když v srpnu roku 1968 přijely tanky vojsk Varšavské smlouvy, stvořil píseň Bratříčku, zavírej vrátka. Píseň v prosinci zaujala druhé místo v tehdejší rozhlasové hitparádě Houpačka. Později se píseň dokonce dočkala prvenství, čímž Krylovi nastala opravdová sláva.

Když komunisté začali přitvrzovat, autor protestsongů jim byl stále více trnem v oku a nakonec ho doslova vypudili. Jednak měl méně koncertů a vystoupení v rozhlase nebo v televizi, jednak ani v divadle už o něj moc nestáli. V září roku 1969 využil pozvání na písňový festival v západním Německu a už tam zůstal. Doma zanechal svou slávu a milovanou Helenu.

První manželství skončilo nezdarem

Nějaký čas v exilu tu pravou ženu nenalézal. Ačkoliv se občas objevila drobná milostná vzplanutí, nikdy to nebylo příliš vážné.

Až v roce 1972 potkal na jedné párty, kde hrál a zpíval, Evu Sedlářovou. Po několika měsících od prvního setkání napsal své nastávající milostný dopis plný vyznání, po kterém se sešli, a bylo jim jasné, že se vezmou. S pevnou vírou, že spolu zůstanou do smrti, se básník vyznal slovy: „To nebyl obyčejný milostný vztah, ale stav duše. Odhodlání a rozhodnutí s někým zestárnout.“

Eva a Karel byli oddáni 13. července 1973 v obřadní síni v mnichovské Mandlstraße a druhý den následoval církevní sňatek. Kryl věřil, že pověra o pátku třináctém jim nemůže uškodit. Bohužel manželství netrvalo dlouho kvůli Evině nevěře.

S Marlen zůstal až do své smrti

Při svých četných návštěvách banky potkával za přepážkou půvabnou úřednici Marlen, jíž se časem začal dvořit. Tentokrát byl vztah trvalého rázu a skončil až Krylovou smrtí.

Ačkoliv neměli děti, jejich manželství bylo velice harmonické, a to i navzdory jeho častým pobytům v zahraničí. Kryl se k Marlen vyjádřil takto: „Vydržela se mnou patnáct let a to je co říct. Měla by za to dostat minimálně Řád rudého praporu.“

Špatná životospráva, neklidný život, genetické dispozice a těžké životní situace způsobily, že Karel Kryl se nedožil svých padesátin. V březnu 1994 jej postihl těžký infarkt a jeho životní pouť byla u konce.

Zdroje: Akorát že mi zabili tátu: příběh Karla Kryla (V. Klimt)

KAM DÁL: Proč tramping odolal nacistům i komunistům, ale namále měl s kapitalisty? Jen paďour nevidí důvody.