Babiš a Trump jsou si velmi podobní. Do průšvihů tahají děti, mají ego až na půdu a všechno je kampaň
Oba by si mohli pořídit pokladnici jako strýček Skrblík a občas si do ní chodit zaplavat ve svých miliardách. Oba vedou svoji zemi v mnoha ohledech do pekla, přesto se neustále vychvalují a plácají po ramenou. Donald Trump i Andrej Babiš využili na cestě k moci strach obyvatel a zahráli na nacionální notičky. A oba mají takové ego, že by ho mohli vyvážet.
O návštěvě Andreje Babiše v Bílém domě už se toho napsalo opravdu hodně. Je jisté, že ať si říká kdo chce, co chce, pro Českou republiku šlo o významnou událost a v tomto případě získává český premiér politické body naprosto právem. I když za sebou zdaleka nezanechal takovou stopu a nadšení jako například Václav Havel svým projevem v Kongresu v roce 1990, v odraze dnešní politiky v České republice můžeme být rádi, že neudělal ostudu.
A tu Andrej Babiš opravdu neudělal, i když se jeho návštěvu snaží spousta lidí negovat a pokud možno co nejvíce pošlapat. Nakonec, ono se není čemu divit, když se podíváme, jakou škodu předseda vlády doma každý den dělá. Přesto by bylo fajn se od negativní nálady oprostit a pochválit i politického nepřítele. Když chceme mluvit o té korektnosti.
Straší, slibují a hodně mluví
Babišova cesta byla zkrátka úspěšná, do čehož se počítá i pozvání od CIA. Možná je to i tím, že si je s Trumpem až nápadně podobný, pokud jde o chování a minulost. Miliardář se stal politikem, když při své cestě k moci využil řadu dezinformací, lží a často vhodně upravených informací. Oba hráli na strach, jeden měl k dispozici v Česku neexistující uprchlíky, druhý hartusil zbraněmi kolem zdi na mexické hranici.
Oba pánové mají na krku řadu menších či větších skandálů a svorně o nich hovoří jako o honu na čarodějnice či kampani. Jeden je podezřelý, že jeho prezidentskou kampaň ovlivňovalo Rusko a milenkám platit za mlčenlivost, druhý čelí trestnímu stíhání za dotační podvod. A oba zatahují do své špinavé politické hry vlastní děti.
Trump i Babiš strašně rádi mluví o svých reálných i fiktivních úspěších, jsou rádi, když je někdo chválí. Jen málo slov ale dovedou k činům (vzpomeňme na Babišovy nesmysly v podobě haly pro Sáblíkovou, obnovu skokanských můstků, halu pro brněnskou Kometu - a to jsme jen u sportu). Důkazem vysokého ega budiž fakt, že nudící se Trump najednou ožil, když ho Babiš začal v Oválné pracovně chválit za to, že chce ze své země znovu udělat "Velkou Ameriku".
Má rád populisty z východu
Právě tato velmi zajímavá podobnost dvou lídrů mohla být pomyslným jazýčkem na vahách, proč Babiš do Bílého domu nakonec opravdu zamířil. Svou roli hrál jistě i fakt, že Trump má rád lidi, kteří sdílí jeho nevoli k Evropské unii. I proto ho nedávno navštívili například rakouský kancléř Sebastian Kurz nebo představitelé Maďarska či Itálie.
Můžeme si být jisti, že Andrej Babiš svoji návštěvu USA ještě brilantně využije k vlastnímu PR, jeho marketingové oddělení se ostatně činí od chvíle, kdy nastoupil do letadla. Jedinou kaňkou snad může být, že se s premiérem odmítl setkat basketbalista Tomáš Satoranský po zápase NBA. To se do "krámu" nehodí. Na druhou stranu, stále je dost Jágrů a dalších, kteří stafáž rádi udělají.
