Babiš nechce trpět ve zlaté kleci, na Hrad ho ženou okolnosti

Samozřejmě, pro svou kandidaturu má Babiš minimálně jeden velmi dobrý důvod. Zbavil by se všech svých problémů se zákonem, což je jistě silná motivace. Pak je tu další problém, který se týká celého hnutí ANO. To totiž žádnou osobnost, která by mohla reálně bojovat o Hrad, nemá.

Alena Schillerová to po svých instagramových eskapádách u veřejnosti špatné, Karel Havlíček zase absolutně postrádá charisma a Radek Vondráček také zrovna není miláčkem davů. Jediný, kdo by mohl mít hypotetickou šanci, je eurokomisařka Věra Jourová.

Nejsou lidi, šéfe

Ta si jede v Bruselu dlouhodobě vlastní politiku, s Babišem se v mnoha věcech rozešla, takže by mohla oslovovat i voliče z opačného tábora. Je umírněná, rozumná a je to žena, což by mohlo být plus. Jestli by ANO mělo vůbec hledat nějakého kandidáta na prezidenta mimo svého stávajícího předsedy, pak by to měla být Jourová.

Jenže Babiš potřebuje na hradě zcela jiný typ politika, než je Jourová. Ta už opakovaně prokázala, že se nenechá ovládat a svou agendu si řeší podle sebe, nikoliv podle zájmů stranického šéfa. Takový prezident je Babišovi k ničemu, on má zájem na prezidentovi, který mu bude nakloněn a pomůže mu s různými problémy. To Jourová určitě nebude. Je také otázka, zda by vůbec do klání šla a zda má o pozici zájem. Pokud se Andrej Babiš nakonec rozhodne být prezidentem, pak to možná bude kvůli tomu, že prostě v ANO nejsou lidi.

Stejně tak ovšem existují důvody, proč Babiš s kandidaturou otálí a možná se mu do ní vůbec nechce. Je si dobře vědom, že úřad prezidenta je v našem politickém systému stále cosi jako zlatá klec - ceremoniální povinnosti, spousta projevů, formalit, zato reálných výkonných pravomocí pomálu. Nenechme se zmást tím, v co přetvořil prezidentský úřad Miloš Zeman. Ten na Hradě vytvořil silné mocenské centrum s přesahem do mnoha pater a koutů politiky. Ovšem to vše bylo možné pouze díky tomu, že mu to slabý Andrej Babiš dovolil. To se pak ohýbá Ústava a kují pikle s asijskými despociemi jedna radost.

Ovšem Babiš ví, že by minimálně část svého mandátu zastával v prostředí nepřátelské vlády, sněmovny i Senátu. Těžko může očekávat, že by mu premiér Fiala šel nějak zásadně na ruku nebo mu dokonce dobrovolně přenechal například podstatnou část zahraniční agendy. Jinými slovy, Babiše by čekalo pět let (veřejného, nikoliv nočního) kladení věnců a pronášení projevů. Létaly by při tom nadávky, občas i vejce. Vysedávat v kanceláři a podepisovat zákony schválené Fialovou vládou asi nebude nic, po čem hyperaktivní Babiš nějak bytostně touží.

Na Hrad se jde hnusným blátem

Druhý důvod je, že Babiš prostě přes všechny prognózy nemá zdaleka vítězství jisté. Do druhého kola se nejspíš dostane, na to je jeho voličská základna dostatečně početná. Nicméně ve druhém kole už se sjednotí i tábor odpůrců a budou rozhodovat promile nebo procenta. Žádný marketingový mág není schopen nyní stoprocentně slíbit, že Babiše dostane spolehlivě na Hrad. I samotná kampaň může být pro předsedu ANO doslova očistcem.

Bude muset odpovídat na mnoho velmi nepříjemných otázek, v běhu bude stále kauza Čapí hnízdo, která se v té době už možná konečně dostane před soud. A Čapákem to asi neskončí. Nová vláda má v ruce všechny možnosti, aby důkladně prověřila vládnutí Babiše i jeho ministrů na svěřených rezortech a bylo by s podivem, kdyby se do voleb ještě nevyhrnuli další kostlivci ze skříní.

Šéf ANO nemůže udělat to, co Zeman v minulé volbě a sice se úplně vyhnout politickým debatám. Zeman dobře věděl, proč to dělá a do jakých problémů by se tváří v tvář smečce svých oponentů mohl dostat. Babiš se vyhýbat souboji nemůže a tak na přetřes zřejmě přijde nejen Čapí hnízdo, ale i podivné nákupy roušek a jiných zdravotnických pomůcek, opět se budou počítat kovidoví mrtví, řeč jistě přijde i na velké kamarádství s Viktorem Orbánem, … Babiše tedy čeká nepříjemná kampaň s nejistým výsledkem.

Posledním důvodem je i skutečnost, že Babiš se možná stále ještě nevzdal myšlenky na to, že by se mohl stát znovu premiérem. Není vyloučeno, že se současná vláda, která dělá poměrně mnoho chyb, dostane do problémů nebo se dokonce rozpadne. Je tu kovid, napětí na Ukrajině, energetická krize, raketový růst inflace a další velké problémy. S Fialovou vládou to může za rok vypadat všelijak. Jakmile se však Babiš zapojí do prezidentského klání, zavře si současně dveře k tomu, že by přece jen ještě nakonec zasedl ve Strakově akademii. Není to rozhodně důvod hlavní, ale dostatečný na to, aby s oznámením kandidatury nijak nespěchal.

Na Hrad nechtěl, ale musel

Když se na celou věc podíváme s odstupem, boj o Hrad, je pro Babiše jen racionální nutností, motivovanou vnějšími faktory. Zatímco post premiére byl nejen prestižní, ale především skýtal téměř nekonečné mocenské páky, kterými mohl ovlivňovat vlastní byznys i zájmy svého hnutí, post prezidenta toho nabízí méně a výsledek boje je navíc dost nejistý.

Babiš však jistě nechce uvíznout v opozičních lavicích coby řadový poslanec, mírně tedy převažuje pravděpodobnost, že svůj obytňák skutečně vyšle do prezidentského závodu. Pokud mu to ovšem, jak sám říká, nezatrhne jeho manželka.

KAM DÁL: Z Babiše si nedávno vystřelili v Národním muzeu, v hlavní roli Čapák a Kalousek.