ČtiDoma.cz jako bořič mýtů. Redaktorka portálu v prostředí „tajemného“ světa
„Mnoho lidí o dostizích netuší. Ve společnosti se o dostizích mluví a smýšlí s předsudky. Dostihy se u nás propagují zcela zřídka a pokud ano, pak nedostatečně a až trapně zastarale,“ stěžují si na svých webových stránkách členové Svazu soukromých chovatelů koní.
Historický problém
O tom, že ani v dávné minulosti tomu nebylo jinak, napsal Josef Perner do Národních listů už v roce 1914. Ve vydání z 10. května mimo jiné uvedl, že: „Ještě v nynější době panuje předsudek, že jízda na koni a zvláště jezdecké závody, tj. dostihy, že jsou výhradní zábavou šlechty. Ale i v kruzích nejméně informovaných pronášejí se posměšné výkřiky, že závody v jízdě na koni jsou pouhým týráním koní a lidí.“
Že se ani po 101 letech od uvedených mýtů úplně „neupustilo,“ potvrzuje Kateřina Mrázová ze serveru Equichannel.cz.: „Považovat dostihový trénink za týrání je mýlka. V dostihu se koně sice na pár minut vydají ze všech sil, v tréninku se ale nikdy „nadoraz“ nepracuje, aby koně nebyli zbytečně poškozováni. Musí být na zátěž patřičně nachystaní, což je sledováno přítomnými veterináři i dostihovou komisí.“
Stále šířený mýtus, že jsou dostihy výhradní zábavou „šlechty,“ vyvrací Daniel Toušek ze Svazu soukromých chovatelů koní následovně: „Je pravda, že vlastnit dostihového koně je drahá starost. Možné jsou ale i alternativy. Existují například tzv. syndikáty, ve kterých dostihového koně vlastní i dvacet majitelů.“ Co se však týče diváků na tribunách, je dostihový sport dostupný naprosto všem. „Na akcích můžeme vidět rozličné spektrum diváctva. Každý si při nich najde to svoje,“ pokračuje Daniel Toušek.
I dámy v klobouku dokázaly pěkně ječet!
Na letošní poslední dostihovou akci ve Velké Chuchli dorazila i redaktorka ČtiDoma.cz Kamila Steinbachová, která prostředí tohoto sportu znala jen ze sledování televizních přenosů.
Kamilo, můžeš po nedělní zkušenosti z tribuny závodiště říct, že jsou dostihy zábavou „horních deseti tisíc“?
Na stadionu se sice objevilo několik přepychově oblečených dam. Ve většině jsem však viděla diváky zachumlané do teplých bund a ignorujících přehnanou eleganci.
Třeba i já jsem obětí mýtu, ale diváka na dostizích mám zafixovaného jako nudného a tichého patrona. Vyvrátíš mi takovou představu?
Diváci o sobě dávali vědět především až s blížícím se koncem závodů, kdy koně vbíhali do cílové rovinky. To i dámy v kloubouku dokázaly pěkně ječet!
Je něco, proč by se měli diváci vypravit na některý z dostihů?
Je to rozhodně jiný, než se dívat v televizi. Část závodu uvidí z hlediště sice o něco hůř, ale dramatické momenty na cílové rovince si rozhodně tolik neužije.
Zaujaly tě dostihy? Půjdeš příště znovu?
Pokud budu mít příležitost, tak ano. Velmi ráda.
