Horolezci jsou přizpůsobiví a zodpovědní (rozhovor)

Do světa „lezců po skalách“  jsem si vypravil s Miloslavem Šramotou, vedoucím horolezeckého oddílu TJ Lokomotivy Beroun.

1) Termín „horolezectví“ je velmi obecným pojmem. Pokusil byste se nám vyjmenovat, s jakými druhy tohoto sportu se můžeme setkat?

Máte pravdu v tom, že horolezecký sport pod sebou skrývá velké množství disciplín. Český horolezecký svaz pod sebou zastřešuje  sportovní lezení (skalní i na umělých stěnách), skialpinismus, bouldering, ledolezení i expediční vysokohorské lezení, při kterém se horolezci vydávají dobývat ty nejvyšší hory světa. Těch disciplín je ale mnohem víc.

2)  Informace pro ty z čtenářů, kteří někdy chtěli s horolezctvím začít. Na co by se, konkrétně u vás v oddíle, měl nováček připravit?

Důležité je nejprve si rozmyslet, jakému druhu lezení by se chtěl začátečník věnovat. U nás v Berouně můžeme nabídnout hlavně sportovní lezení na skalách nebo na umělé stěně. Společné oběma disciplínám je absolvování počátečního kurzu, ve kterém se nováček musí naučit správnému jištění. Teprve potom se s ním můžeme pustit do náročnějších úkolů. My jako spolulezci se s ním nesmíme bát.

3) Jak náročný může být přechod z umělé stěny na přírodní skálu?

Přechod na dobře zajištěné sportovní skalní cesty může být plynulý. Největším rozdílem mezi nimi je, že na rozdíl od skály jsou na umělé stěně dobře vidět chyty. Jinak se od sebe zásadně neliší. Základní postupy i jištění jsou stejné.

4) Na která místa s oddílem nejčastěji jezdíte?

Co se týče lezení na umělých stěnách, využíváme nejčastěji tu oddílovou, berounskou. Dále jezdíme do Prahy na Ruzyň a na Smíchov, známe i stěny v Kladně a Plzni. Za lezením v přírodních terénech vyrážíme hlavně do nedalekého Českého krasu. Zejména okolo vesnice Srbsko je spousta vhodných terénů.

5) Podle čeho si horolezec vybírá skály ke zdolání? Jak si tu určitou vybere mezi mnoha jinými?

Skála musí mít nejprve parametry k tomu, aby se na ní dalo vylézt. Musí být dostatečně pevná. Může být dopředu osazená stálým jištěním. Dalším důležitým faktorem je její zajímavost. Horolezci si vybírají skály podle materiálu, či podle obtížnosti cest nebo jejich délky, aby se mohli ve zkušenostech posunout dál. Vyhledávané jsou rovněž skály, po jejichž zdolání vás na vrcholku čeká nádherný rozhled.

6) Uvedl jste, že se horolezci snaží zdolávat vyšší a vyšší obtížnost. Podle čeho se náročnost určuje?

Ve sportovním lezení neexistuje měření z hlediska dosažené výšky nebo rychlosti (kromě sportovního lezení na čas). Existují obtížnostní stupnice, podle kterých si ve srovnání s minulými výstupy řekneme, tohle je těžší a je to těžší v takových a takových ukazatelech. Po celém světě jsou přitom lezecké cesty, které se berou jako měřítko obtížnosti. Podle nich můžeme později srovnávat.

7) Zmínil jste se o republice. Které lokality jsou v Čechách mezi horolezci nejvyhledávanější?

Všeobecně jsou Čechy známé pro pískovcové lezení. Vyhledávané jsou proto Adršpašsko-teplické skály, Tisá, Ostrov nebo Český ráj. Pro většinu z českých horolezců patří tyto oblasti k nejoblíbenějším.

8) Jak si vedou čeští horolezci ve světové konkurenci?

Nemůžeme se pochlubit tak širokou členskou základnou, jakou mají například ve Francii, Španělsku, potažmo Rakousku a Německu. Následkem toho mohou tyto státy nabídnout širší výkonnostní špičku. Přesto, trochu paradoxně, je ve sportovním lezení momentálně světovou jedničkou Čech Adam Ondra.

9) Jací jsou vůbec horolezci lidé?

Přizpůsobiví. Ze sportu si do běžného života odnášejí schopnost rychle se přizpůsobit dané situaci. Stejně tak bych řekl, že si z lezení přenášejí i větší míru zodpovědnosti.