Jizerská 50 je za dveřmi. Proč vznikla a proč je to pro české běžkaře vrchol sezony?
V letošním roce slaví Jizerská 50 své padesáté výročí. Nejen jubilejní ročník, ale také posunutí data konání závodu na únor přimělo větší množství českých lyžařů, aby se postavilo na startovní čáru. Jak jsou tom ambice českých lyžařů, mají vůbec šanci se prosadit?
V předchozích letech, kdy se Jizerská 50 konala druhý víkend v lednu, nebývaly kvalitní podmínky nejen pro závod samotný, ale také pro české lyžaře. Ti v tuto dobu neměli odtrénovaných dost kilometrů a na porci padesáti kilometrů si moc nevěřili. To se radikálně změnilo. Nyní se startuje už tento pátek a do hlavního a doprovodných závodů zaregistrováno přes 6 300 závodníků ze 34 zemí. Nicméně ještě zbývá několik desítek volných startovních čísel na hlavní závod.
Jizerská 50 se může pyšnit svou historií, která z ní dělá výjimečný závod. Po slavném Vasově běhu a norském Birkebeinerrennetu patří mezi třetí nejstarší závod klasickou technikou v Evropě. Nejen proto byl tento závod vyzdvihnut a zařazen do největšího seriálu dálkových běhů, Visma Ski Classics.
Něco z historie...
Závod vznikl úplnou náhodou. Horolezci z TJ Lokomotiva Liberec totiž každý rok absolvovali přejezd Krkonoš, dnešní Krkonošskou 70. Protože byl závod velmi populární a nemohl ho absolvovat každý, tak Karel Trousílek vymyslel, že se v Jizerských horách uskuteční nominace do tohoto závodu. Proto se v roce 1968 poprvé uskutečnila Jizerská 50.
Účastníkům se tak líbila, že si druhý den projeli trať ještě jednou a přitom společně sundali fáborky, které značily trasu závodu. Pouze o dva roky později došlo k tragédii v Peru, kde zahynulo vinou silného zemětřesení patnáct horolezců, kteří působili právě ve skupině TJ Lokomotivy a chtěli zdolat peruánské hory Pisco a Huascarán. Od té doby se jezdila Jizerská 50 jako vzpomínka na toto neštěstí a na místě jejího startu v Bedřichově vyrostl symbolický pomník na památku mrtvých.
Přestože Jizerská 50 pravidelně bojovala s nedostatkem sněhu a některé ročníky byly i zrušeny, tak letos jsou v Jizerských horách úžasné běžkařské podmínky, a to již od prosince. To se nedá srovnat s minulým rokem, kdy museli elitní závodníci kroužit na 3,3 km kole, a to celkem patnáctkrát. Suverénně zvítězil Petter Eliassen s Brittou Johansson Norgrenovou, jež by chtěli své vítězství obhájit.
Jak to bude letos?
V letošním jubilejním ročníku se však můžeme těšit na Kateřinu Smutnou z norského týmu Santander, která se letos vrátila pod českou vlajku s neuvěřitelnou formou. Jizerskou 50 vyhrála již předloni a letos se bude snažit vybojovat opět příčku nejvyšší. Pokud se jí závod povede, tak dokonce může přebrat dres vedoucí závodnice seriálu, který je velmi prestižní.
V ženské kategorii určitě bude na zvážení, zda jet na lyžích bez stoupacího vosku, nebo jestli namazat. Bude záležet na podmínkách, ale Kateřina je výborná závodnice v klasickém stylu a určitě by lyže s voskem byly pro ni výhodou. V mužské kategorii určitě pojedou nejlepší závodníci bez stoupacího vosku.
V letošní sezoně je českou jedničkou v dálkových bězích Petr Novák z Atlas Craft teamu, který se sice plně připravuje na svůj vrchol sezony Vasův běh a Jizerskou 50 pojede z plné přípravy, ale bude se snažit podat co nejlepší výsledek. Několikanásobný vítěz Stanislav Řezáč ze Silvini Madshus teamu se v letošní sezoně trápí a zatím ve Visma Ski Classics nezajel žádný výsledek do 10. místa, ale Jizerská 50 je jeho domácím závodem a bude se snažit prodat své dlouholeté zkušenosti.
Velmi dobré výsledky také zaznamenává Jiří Ročárek (Atlas Craft team), který loni jako jediný účastník objel všechny 4 závody Jizerské 50. Získal dvě vítězství, jedno druhé místo a na padesátce dojel na skvělém 20. místě. To byl také důvod, proč se stal tváří letošní Jizerské 50. Na Jizerku se také cíleně připravuje mladý Pavel Ondrášek (Atlas Craft team), který byl také schopný v letošní sezoně pravidelně bodovat v soutěži Visma Ski Classics a profilově náročné tratě mu sedí.
