Putinův dvojí metr: Invaze do Československa byla chybou, napadení Ukrajiny zřejmě nikoliv
Ruský prezident Vladimir Putin na fóru ve Vladivostoku označil vpád sovětských vojsk do Československa za chybu. Nezmínil se však ani slůvkem o Ukrajině, která se mu očividně nehodí do ideologické výzbroje. Rusko vede už rok a půl výbojnou válku bez perspektivy jejího ukončení.
GLOSA: Putinův dvojí metr je zde evidentní. Zatímco invaze na Ukrajinu podle něho byla nevyhnutelná, protože Rusko prý bojuje se Západem o svou niternou existenci, vojenská intervence do Československa v srpnu 1968 byla chybou, stejně jako další zásah v Maďarsku o 12 let dříve, který měl zlikvidovat „kontrarevoluci“. Ve Vladivostoku v této souvislosti zazněly i jiné Putinovy „perly“.
Kolonizátorem nejsme, přesto kolonizovat chceme
Ruský politický vůdce například prohlásil zcela v rozporu se skutečností, že „Rusko poskytovalo pomoc jiným zemím, ale nikdy nebylo kolonizátorem“. Příkladů, kdy Rusko bylo kolonizátorem, bychom mohli najít celou řadu. Nejnověji bychom s trochou nadsázky mohli označit za kolonizaci i ruské čilé aktivity v Arktidě, kde se staví masivní infrastruktura, její území se militarizuje a Rusko chce přirozeně využít Arktidu k vytěžení ropy nebo zemního plynu. Rusko si chce objektivně Arktidu přivlastnit – včetně již zmíněných nerostných surovin .Nicméně o tom Putin samozřejmě nehovoří.
Zajímavé je, že i když Putin uznal, že invaze do Maďarska i Československa byla chybou tehdejší politické garnitury, současně deklaroval, že politika, která by byla zaměřená proti zájmům jiných zemí, je nepřípustná. Zřejmě v případě Ukrajiny však učinil vzácnou výjimku, protože invaze, k níž zavelel v únoru 2024, naplňuje všechny atributy politiky, která je právě zaměřená proti zájmům ostatních zemí, jak o ní ruský prezident mluvil ve Vladivostoku. Putin naopak řekl, že je to Západ, který aplikuje politiku vměšování a Rusko z toho vychází bez poskvrny, protože cizí státy přece nenapadá.
Rusko nevede existenční válku, ale imperiální
Objektivním faktem zůstává, že Putin, jak to každodenně servíruje ruské veřejnosti, nevede žádnou existenční, nýbrž dobyvačnou válku s cílem získat další území a zdroje, a to pod pláštíkem ochrany ruskojazyčného obyvatelstva či „denacifikace a demilitarizace“. Ostatně podle momentální potřeby Putin důvody invaze mění, jak se mu to právě hodí.
U Putina je charakteristické, že veškerou vinu hází na někoho jiného. Tu je to zaprodaný Západ v čele s USA, který hodlá Rusko bezezbytku a jednou provždy zničit jako geopolitickou sílu, tu neschopní ruští velitelé. Příznačné ovšem je, že ruský prezident nikdy neuzná vlastní vinu, která má na svědomí tisíce mrtvých Ukrajinců a obrovské materiální škody, z nichž se bude napadená země vzpamatovávat ještě desítky let.
KAM DÁL: Putinova zbraň posledního soudu: Raketa Sarmat může rozsévat zkázu na jakémkoliv místě na světě.
