Den, kdy hořela řeka. Cuyahoga byla plná mrtvých zvířat a ropy a hasiči k ní vyjížděli dokonce třináctkrát

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o docela obyčejnou řeku. Cuyahoga je přibližně 160 kilometrů dlouhý tok, jehož původní jméno v překladu znamená Křivolaká řeka. A tomu také její průběh odpovídá. Když se podíváme na mapu Severní Ameriky, zjistíme, že s místech, kde Cuyahoga protéhá Clevelandem, tvoří tolik zátočin a meandrů, že vyznat se v nich vyžaduje skutečně vysokou navigátorskou školu. Přesto je tato řeka důležitá hned z mnoha důvodů - funguje mimo jiné jako dopravní tepna pro přepravu výrobků a materiálu pro blízkou průmyslovou oblast. V minulosti se ale Cuyahoga zapsala do povědomí lidí jako “hořící řeka”…

Řeka hořela třináctkrát

Jak dojde k tomu, že se vznítí “voda”? Bohužel poměrně jednoduše, tedy v případě, že se nejedná o skutečnou vodu, ale o poměrně sytou směs hořlavých látek, které do vody vypouštěly právě zdejší průmyslové podniky. Ačkoliv nejznámějším a hlavně nejdůležitějším požárem této řeky byl ten, který vzplál v roce 1969, lidé ji viděli hořet již mnohokrát předtím. Prvně to bylo podle záznamů již v roce 1868 a v následujících prakticky přesně sto letech se požár opakovaly až na konečný počet třinácti ekologických neštěstí.

Poslední, ale nejdůležitější

Jednotlivé požáry samozřejmě vyvolávaly jak údiv, tak i nevoli nejen místních lidí, ale vzhledem k tomu, že k nim docházelo v průměru jednou za osm let, staly se to něčím, s čím je nutné zkrátka počítat. Pak ale přišel ten poslední požár v roce 1969. Ačkoliv svým rozsahem nedosáhnul na mnohé předešlé, řeka měla tu výhodu, že již fungovaly sdělovací prostředky a světem se šířilo povědomí o ekologii. A právě americké ekologické hnutí získalo v tomto neštěstí velkou oporu pro svoji argumentaci.

Kam s odpadem? Přece do řeky!

Jaký byl tehdy pohled na řeku v Ohiu, protékající Clevelandem, na své cestě do Erijského jezera? Opravdu smutný, krutý a plný beznaděje. Všudypřítomné ropné skvrny, po rybách samozřejmě nemohlo být ani památky, na hladině plula pouze mrtvá zvířata, která udělala tu chybu, že se snad chtěla z páchnoucí řeky napít. Průmyslové podniky tuto katastrofu snad neviděly, ale spíš vidět nechtěly, a tak do Cuyahogy dál a dál vypouštěly všechno, co se nehodilo, a to i přesto, že se řeka, která byla spíš tokem směsi jedovatých chemických látek, čas od času jednoduše vzňala - a někdy zde přišli o život i lidé. Řeka hořela v letech 1868, 1883, 1887, 1912, 1922, 1936, 1941, 1948 a nejničivější ze všech - požár z roku 1952, který způsobil škody za téměř 1,5 milionu dolarů. A Cuyahoga přitom nebyla jediná. V plamenech se ocitla také například řeka Buffalo v New Yorku a řeka Rouge v Michiganu. Proč to všechno?

Hasiči vyjeli hasit řeku

Zmiňovaná léta byla nejen v Americe obdobím růstu průmyslu. Jeho rozvoji byli lidé ochotni obětovat téměř vše a jak je na příkladu této řeky vidět, ani slovo “téměř” nevystihuje plně podstatu tehdejšího myšlení. Práce pro lidi, nové výrobky, ekonomika, blahobyt… To byla (a často bohužel dodnes jsou) zaklínadla, přes která nebylo slyšet tiché sténání přírody. Až právě v roce 1969 se řeka odhodlala dát znovu najevo, že takto už není možné pokračovat. Nešlo o největší požár, který zde kdy vzplál, ale naštěstí o ten poslední a hlavně nejdůležitější. Bylo 22. června ráno a hasiči vyjeli hasit řeku. Zdánlivě nesmyslný úkol měl svoje opodstatnění. Opět vzplála ropa, která hladinu pokrývala. I když byl požár zlikvidován poměrně rychle a prvotní odezva na tento moment nebyla nijak masivní, brzy se Cuyahoga stává symbolem znečištěné přírody. Místní lidé, včetně vedení města, se začali bouřit, požádali o pomoc i vládu a problém se dostal do médií. Jako mnohokrát, až medializace podobné události nastartovala pomoc.

Docela jiná řeka

Dnes je Cuyahoga zdánlivě docela jiná řeka. Na první pohled se zdá být čistým tokem, v němž je možné uvidět ryby a další vodní živočichy. Ke koupání nebo k pití ale stále ještě vhodná není. To sice není úplně pozitivní zpráva, ale každý, kdo tuto řeku pamatuje z dob jejího největšího znečištění, musí mít radost - a snad i řeka sama, protože svým požárem rozpoutala celosvětový zájem o životní prostředí nejen pro lidi, ale i pro ostatní živočichy a také pro rostliny. Například v roce 1972 byl přijat zákon o ochraně čistoty vod, do čištění vodních toků bylo investováno mnoho milionů dolarů a hnutí, usilující o ochranu životního prostředí, se začalo šířit po celém světě.

KAM DÁL: Poslední masový projev odporu proti komunismu. Sokolové byli zatýkáni už během sletu.