Dostojevskij nebyl jen spisovatel, ale také prorok. Předpověděl i současnou pandemii nebo konec lidstva

Ještě za spisovatelova života označovali jeho současníci Dostojevského za proroka. Po jeho smrti byla tato jeho pověst ještě utvrzována. V předpovědích světoznámého autora sice nebyla přesná data, nepopisoval konkrétní fakta nebo historické události, ale mnozí dodnes věří, že i přesto Dostojevskij předpověděl revoluci, ideologii sovětského svazu i budoucího zřízení. Například v roce 1877 napsal úvahu o slovanské otázce ve vztahu s rusko-tureckou válkou. V dopisech pak hovořil o rozrůstajícím se rozporu ve slovanských státech.

Prorok Dostojevskij

V literárních kruzích zavládly ohledně jeho prorockých slov velké spory. Filozof, básník a kritik  Vladimír Solovjev pronesl “Tři proslovy na památku Dostojevského”, a to v letech 1881 - 1883. Tyto projevy byly věnovány smrti spisovatele, kterého Solovjev nazýval ruským spisovatelem prorokem. Pohled na Dostojevského jako proroka přináší nyní i Aliya Mollaeva na ruském serveru Pravda.

Na konci života Dostojevského již bylo jeho prorocké nadání obecně známé. On sám o této skutečnosti psal své ženě Anně Grigorievně Dostojevské: “Během přestávky (v přednášce) jsem prošel chodbou a vrhla se na mě skupina lidí, mladých lidí, šedovlasých lidí a žen, kteří říkali: Jste náš prorok, udělal jste nás lepšími díky tomu, že čteme Karamazovy.“

Věhlas i za hranicemi Ruska

O Dostojevském jako o prorokovi se hovořilo i za hranicemi Ruska. Německý spisovatel Thomas Mann například uvedl, že génius a jasnovidectví Dostojevského jsou pevně svázány s jeho bolestí. Stojí za zmínku, že část lidí, kteří jeho prorocké schopnosti neuznávali, hovořila o šílenství a jeho “jasnovidectví” přikládala příznakům nemoci.

Po smrti spisovatele začala víra v prorocké schopnosti Dostojevského ještě růst a jeho myšlenky získávaly stále větší popularitu i u prostých lidí.

Věděl o koronaviru? 

S rozšiřováním epidemie koronaviru začli mnozí uvažovat o souvislostech s Dostojevského románem Zločin a trest. V něm na Raskolnikova padá morální tíha vědomí vraždy a prakticky ho ničí. On se poté dobrovolně vydává do rukou úřadů a trest si odpykává tvrdou prací. Ale i tady za ním přicházejí bolest a duševní mučení. Pod jejich vlivem se mu zdají hrůzyplné sny. Poslední z pěti snů Razkolnikova, které jsou v románu připomínány, se ukazuje jako nejsymboličtější - svět zachvátila neslýchaná a nevídaná morová epidemie, která přišla z hlubin Asie až do Evropy. Dostojevský naznačil postup infekce, první příznaky onemocnění i jeho konce. Uváděl, že celé vesnice, města i národy z nemoci “šílely”. Bolest pohltila všchny, na Zemi zůstalo jen několik lidí, kteří museli položit základ novému lidskému rodu a obnovit život...

Spisovatel také poukázal na to, že průběh nemoci bude ovlivněn chováním lidí. V apokalyptickém světě Dostojevského se nemocní lidé stávali zlými, navíc se považovali za lepší, než ostatní. Epidemie vedla k těžkým duševním chorobám nakažených lidí a v důsledku pak také k válkám a mezinárodním konfliktům.

Jak jsme na tom v roce 2020?

Epidemie, popsaná v posledním Raskolnikově snu a vedoucí k vymření lidstva, vybízí dnes k zamyšlení. Předpovědi Dostojevského mnohým připomínají současnou pandemii koronaviru, kdy lidé propadají panice a neví, co dělat. Autor naznačuje, že by v podobném případě nemusela být přímou příčinou apokalypsy samotná nemoc, ale reakce lidí.

Nemůžeme přesně říci, zda byl Dostojevskij prorokem, což komentoval například filozof Lev Šestov. „Nevíme, zda hovořil o pro něho současném viru nebo o epidemii, která měla zachvátit lidstvo v daleké budoucnosti, jako například nyní, 140 let po jeho smrti. Můžeme se ale dohadovat, zda byl poslední sen Raskolnikova alegorií  světa, rozděleného na ovládané lidi a ty, kteří mají moc nebo šlo o jeho vidinu konce světa. I když na tyto otázky nemůžeme jistě odpovědět, měli bychom brát Dostojevského předpovědi jako varování…

KAM DÁL: Stačí chvíle a už nic nepomůže. Invazivní meningokoková onemocnění jsou rychlý. zabiják