Propuštěný trestanec se zbavil své domácí. Na likvidaci těla musel mít hodně silný žaludek

Vražda je vždy tragédií, pro kterou není omluvy. Mladík, který sotva vyšel z vězení, se ale – jako mnozí jiní – domníval, že právě on všechny, včetně policie, převeze. A tak se rozhodl ke kroku, na který musí mít člověk opravdu hodně silný žaludek… 

Strašidelný Smíchov

Pražský Smíchov si i ve shonu moderní doby stále zachovává určitou romantiku, o kterou ho nepřipravují ani obchodní centra nebo nekonečné kolony aut. Jsou tady pořád zákoutí, kde si člověk připadá jako ve starém filmu. Holečkova ulice je „tak něco mezi“ – zčásti moderní, zčásti dýchá minulostí. A právě tahle ulice se v roce 1997 stala místem hrůzného nálezu, který jeho objevitel rozhodně nečekal a určitě si nepřál být tím, kdo jej odhalí.

Starší muž, který se tehdy kolem popelnic na jednom z rohů zmiňované ulice snažil najít cokoliv zajímavého, si všiml také větší tašky, která by se s trochou fantazie ještě dala použít – nebo snad i zpeněžit. Není tedy divu, že jej zaujala natolik, že ji tam nemohl nechat ležet. O několik sekund později svého rozhodnutí jistě litoval. 

Hledal poklad a objevil hlavu

Co se stalo? Aby muž zjistil, jestli se v samotné tašce nedají objevit ještě jiné, skryté poklady, musel ji otevřít. To, co objevil, ale rozhodně nečekal. V tašce byla ženská hlava. Jakmile se vzpamatoval z prvního šoku, zavolal policii a nález předal zanedlouho dorazivším příslušníkům. Začal kolotoč vyšetřování s mnoha zvraty, z něhož jako vrah vyšel ten zpočátku nejméně pravděpodobný člověk. 

Zbytek těla našli v krabici

Protože měla policie k dispozici jen hlavu mrtvé ženy, rozběhlo se pátrání po zbytku těla. Nebylo to ale nic jednoduché a úspěchy byly doslova dílčí. Další kus totiž objevili na jiném místě stejné lokality ve větší krabici. V tu chvíli již bylo dost možností, jak nebohou mladou ženu propojit se jménem, které k ní patřilo.

Podařilo se to celkem brzy, a to hlavně díky svědectví Antonína Mokrého. Ten se přihlásil poté, co se v televizi objevila tvář zavražděné se žádostí o pomoc při vyšetřování. Vyšlo najevo, že mrtvá žena se jmenovala Markéta a Mokrý bydlel v jejím bytě v podnájmu. Pomohla mu v tíživé situaci, když neměl kam jít poté, co opustil brány věznice. 

Policie se zmást nenechala

Jakmile policisté zjistili, co je jejich nadmíru ochotný svědek zač, začali se zajímat nejen o jeho minulost, ale také o možnost, že by mohl být vrahem přece jen on. I když si Antonín Mokrý už nějaký ten měsíc odseděl, přece jen nebyl tak ostřílený kriminálník, aby jejich metodám nepodlehl. Stačilo pár dobře mířených otázek a vrah byl na světě. Ale proč to vlastně udělal? Prostě proto, že s ním nechtěla oslavit jeho narozeniny. Uhodil ji, ona upadla a patrně se uhodila do hlavy tak nešťastně, že se už nikdy neprobrala. 

Tělo v kanapi

Co s tělem? Jiní lidé by snad panikařili, vyčítali by si omylem zaviněnou smrt člověka. Antonín Mokrý byl ale z jiného těsta. Chtěl slavit a tak se také slavit vydal – i když už bez Markéty. Tu „pro jistotu“ zatím ukryl do starého kanape, které bylo v pronajatém bytě a dalších pár dní se nic nedělo. Tedy kromě několika návštěv kamarádů, které Mokrý v klidu přijal, a aniž by cokoli tušili, usadil je právě na ono kanape. 

Potřeboval byt, pak žil 15 let v cele

Po několika dnech se ale přece jen odhodlal k likvidaci Markétina těla. To nožem rozporcoval a části odložil na různých místech. Jak už ale víme, stejně mu to nebylo nic platné a i přes celkem přesvědčivé vystupování v roli svědka policisté jeho kamufláž prokoukli. Ukázalo se také, že jeho původní popis události jako nešťastné náhody asi nebyl tak docela pravdivý. Brzy po vraždě totiž radostně sděloval svojí přítelkyni, že konečně mají kde bydlet. A tak je zřejmé, že důvodem ke zbavení se mladé ženy byl právě byt, který potřeboval. Soudce později jeho čin ohodnotil na patnáct let za mřížemi. 

Zdroj: wikipedie, Náš region, Česká televize

KAM DÁL: Vojáci drželi unesené ženy jako otrokyně. Žádná z nich se už domů nevrátí.