Cukrová závislost: Jak funguje a jsou možnosti se s ní vypořádat?
Cukru přijímáme často více, než si vůbec dokážeme připustit. Přitom na něm velmi rychle vzniká závislost, které je těžké se zbavit. Jak s cukrem pracuje náš mozek? Odhalte hořká tajemství sladké chuti!
Nezáleží na tom, kde jste nebo jaká je vaše aktuální činnost, utlumit chuť na sladké nejde. Nikdy nevynecháte dezert a čas na nějakou malou sladkou dobrůtku si najdete vždycky. Jako omluva pro konzumaci mňamek vám slouží cokoliv. Cukrem se uklidňujete i odměňujete. Závislost na něm je škodlivá, ale systémem podporovaná.
Není snadné přiznat si, že jsme na něčem závislí, ale je to tak. Cukrová závislost se týká mnoha lidí, jenže neexistuje žádná statistika nebo relevantní test, podle kterého byste ji dokázali odborně kvantifikovat a zkoumat. Stejně jako jiné závislosti nám bere kus naší svobody a zmítá našimi emocemi.
Jaké jsou druhy cukru?
Možná si ani neuvědomujeme, že je rozdíl mezi sacharidy a cukrem. Podívejme se na to jednoduše: Cukr je sacharid. Sacharidy jsou to, co známe jako makroživiny, spolu s proteiny a tuky zajišťují náš příjem energie. Když sníme sacharidy, rozštěpí je tělo na energii, na molekulu nazývanou glukóza. Sacharidů ovšem existuje celá řada. Různé typy se přitom chovají v těle jinak. Především při procesu trávení se pozná rozdíl, který rozhodne, jestli jde o ty dobré, nebo špatné. Mezi sacharidy patří vláknina, škrob a cukr. Cukr je přitom sacharidem, který je jednoduchý, složený z jedné nebo dvou molekul. Je snadno stravitelný, tělo zaplaví glukozová vlna a hladina cukru v krvi roste, tu nakonec srazí inzulín. Vláknina je oproti tomu komplexním sacharidem, který se štěpí pomaleji a tělo ho tak tráví podstatně pomaleji. Proto jsou potraviny s vysokým obsahem vlákniny považovány za zdravé. Najdeme ji například v zelenině. Škrob je stejně komplexní sacharid jako vláknina. Najdeme ho v zelenině, ale také v obilovinách, fazolích a podobně.
Proč jsme na něm závislí?
Náš mozek komunikuje sám se sebou prostřednictvím neurotransmiterů, ty se posouvají mezi našimi neurony a nesou různé informace. Cukr do tohoto procesu zasahuje jako jiné drogy, stimuluje pocity radosti a rozkoše. Mozek se koupe v dopaminu a my máme pocit, že zažíváme něco hezkého. A mozek touží po hezkých věcech, chce jich víc a víc. Takže ano, cukr funguje jako jakékoliv jiné drogy. A mozek je na něm stejně tak závislý.
Za závislost do jisté míry může také náš mozek, který se od pravěku příliš nevyvinul. Sladká chuť znamenala energii, která byla nutná k přežití. Když jsme jedli sladké věci, žili jsme. Mozek si tak zapamatoval, že jíst sladké je prostě dobré.
Jak přestat jíst sladké?
Není to snadná cesta. Když si budete zakazovat, chuť bude ještě větší. Upravte jídelníček, jezte kvalitně a pravidelně, odpočívejte a relaxujte.
Pokud chuť přijde, zkuste nejdříve 10 minut odolávat. Pomáhá změnit činnost, kterou právě děláte. Když si tímto způsobem nepomůžete, zkuste si uvařit čaj a dát do něj med. Mozek to uspokojí a med není tak škodlivý. Pokud umíráte touhou po čokoládě, buď si dejte tu nejčernější a nejčokoládovější, které stejně budete schopni sníst jen pár čtverečků, nebo obehrajte své chuťové buňky. Vyčistěte si zuby a nechce se okouzlit chutí mentolu, funguje i ústní voda, navíc vaše zuby vám poděkují.
Chutě jsou někdy neodbytné, a proto je dobré znát více technik, jak se bránit. Jednou z nich je trik s vůněmi. Zapalte si sladce vonné svíčky, osprchujte se voňavým čokoládovým showergelem nebo si zapalte vonné svíčky, aromalampu, prostě cokoliv, co voní po ovoci, vanilce nebo skořici.
Jestli ani tak nepomohlo nic, nesnažte se svůj mozek omámit. Prostě mu dodejte dopamin jiným způsobem. Nechte si do těla vyplavit endorfiny tak, že se zamilujete, nebo stačí i pouhé líbání. Pro singles je vhodnou variantou sport. Dobré je také pití dostatečného množství vody a zásobování těla chromem a hořčíkem.
