Pozor, pozor, začínáme

Vše má svůj začátek, a vše má i svůj konec. My máme to štěstí, že právě začínáme. Vytvořili jsme rubriku Singles, rubriku pro osamocené duše, ať už z vlastního rozhodnutí, nebo zklamání, nebo i tak, že jsme sice ve vztahu, ale přesto sami. Záleží jen na nás, jak se kdo na to podívá a jak si to sám sobě zohlední. Rozhodl jsem se tuto rubrikui vzít na starost, spravovat ji, a být tu jen a jen pro vás. takže mi dovolte, abych se představil.

Jmenuji se Roman, a budu zde pro vás psát, dávat tipy na víkendy, pokud budu moci i poradit, a hlavně si s vámi psát o životě tak jaký je. Je to moc? Lidé se uzavírají sami do sebe, obalují se tím, že není nálada, čas, problémy, stresy… ale je to doopravdy tak? Vážně tak, abychom celý den mlčeli, pospíchali, aniž bychom museli jen z toho důvodu, že jsme už na to zvyklí a okolí též?

Co si říci ne, proč si neříci jak bylo, kde jsme byli, co jsme prožili, napsat zde co nás štve, nemyslet na to co a jak to přečte jiný, zda je to klišé, podle tabulek, českého jazyka, ne, pojďte zde si říci lidově jak u stolu při kávě co nás namíchlo, naštvalo, potěšilo, když není možnost i rady a porady, nebát se o to co by tomu řekl ten či ona, zkrátka tak to je tak to cítím tak to chci říci. Je to sci-fi v dnešní době? Není.

Jen chtít, nebát se, nehledat v písmenkách a pohledu jak to druhý myslí jinak než by jsme my napsali, a hledat v tom to co není. A hlavně… nerozebírat vše tak že zas skončíme u politiky. Já jsem plně pro, a vězte, že zážitků, situací kdy jak bylo a hlavně poznání, že dobré slovo je někdy víc jak milion či tuny prášků mám mnoho.

Chtěl bych zde vytvořit místo, kde bychom měli dobré lidi, s kterými si mohu já i vy otevřeně popovídat o všem, jak o tipech na výlet, co si ukuchtit, jak a kde sbalit tu babu, či chlapa najít místo, kde bychom se mohli jen tak jak se říká vyřvat a vypsat se s toho co nás štve, ale i potěšilo. Ale i třeba sdělit tip kde se tancuje, kde se dá příjemně posedět, kam jít na výstavy, do kina, na společenské akce pro nezadané, jelikož život se má žít a ne přežívat.

A co vy…přidáte se? Nenecháte mne v tom samotného?