Bylo to smutné gesto režimu, které mělo polichotit velkému vůdci, jenž byl později stejně definitivně zavrhnutý. Stalin ve své monumentální podobě strašil Prahu celkem sedm let. Kvůli jeho realizaci si vzal život samotný autor Otakar Švec i jeho žena. Nakonec byl po odhalení Stalinova kultu osobnosti monument odstraněn v roce 1962.
Fronta na maso, jak se sousoší přezdívalo, zmizela pod tíhou několika explozí, ale obrovská plocha, která ho nesla, zůstala, včetně rozsáhlého podzemí. Jak se postupem času měnily prostory pod Stalinem?
Paměť národa
Nejčerstvější zkušenost s unikátním prostorem měli návštěvníci během nedávné výstavy, kterou organizovala obecně prospěšná společnost Post Bellum v rámci dlouhodobého projektu Paměť národa.
Audio-vizuální instalace připomínala historické etapy našeho národa v utopickém prostoru, který dýchá tísnivou atmosférou. Jako kdyby byla v rozdrobených stěnách vepsána nelichotivá historie z dob socialismu.
Není tedy náhoda, že minulý režim uvažoval velkolepé prostory využít jako mauzoleum pro Klementa Gottwalda. Ten byl nakonec uklizen na Vítkov a chladný prostor neměl využití. Jeden nápad se však našel...
Brambory v chládku
Tam, kde stál Stalinův pomník, měli původně Praze žehnat zakladatelé Sokola Fügner a Tyrš. Vývoj dějin jim však nepřál a jejich místo tak zabrala monumentální žulová socha, která byla veliká jako pětipatrový panelákový dům.
Celý kopec se pod tíhou mnohasettunového sousoší mohl sesunout, takže bylo nutné vybudovat velmi složitý železobetonový skelet. Spolu s tím tak vznikly opravdu velkorysé prostory, které však nakonec vůbec nesloužily k reprezentativním účelům, jak bylo v plánu.
Chladné a prázdné místnosti tak posloužily jako sklad brambor. Maršál Stalin tak hlídal imperialistickou zeleninu. Nebylo by překvapením, kdyby se i dnes našel nějaký ten zapomenutý komunistický brambor.
Osiřelé místo
Prostor byl po demolici Stalinova pomníku zčásti zasypán kameny, které z maršála a jeho fronty zbyly. Nic než sklad a nepořádek se do tajemného podzemí nedostal. Místo však bylo vždy terčem dobrodruhů a hlavně lidí s bujnou fantazií. Existují tak legendy, že rozsáhlý komplex vede do tajné nemocnice nebo dokonce pod blízkou Strakovu akademii či Pražský hrad. Tajné chodby tohoto typu zde nenajdete. Lidská fantazie je často mnohem bohatší než realita.
Sametová revoluce
Jako kontrast k symbolu útlaku a tyranie moci se zde vzápětí po sametové revoluci zřídil legendární rockový klub, kde také sídlilo pirátské Rádio Stalin, které dnes známe jako legendární Rádio 1.
Nespoutané období svobody mělo taky svoje hranice a kulturní využití prostoru netrvalo dlouho. Veřejnosti se však monumentální síně otevíraly pravidelně. Jako jeden z nejzajímavějších projektů stojí za zmínku umělecká audio instalace studentky v ateliéru umělkyně Magdaleny Jetelové.
Ta v absolutní tmě pouštěla návštěvníkům různé druhy potlesku. Jeden běžný, který lidé používají na hudebním koncertu, a druhý, kterým fanaticky provolávají slávu během projevu diktátora či politika.
Kromě nedávné výstavy Paměti národa je místo spíš přitahováno nespočtem více či méně zdařilých nerealizovaných nápadů. Cenu za úplně nejabsurdnější jistě získává plán na vytvoření obrovského oceánia, kde by se člověk mohl jít podívat třeba na žraloka.
Tajemná atmosféra tak zůstává dodnes. V minulosti bylo pod Stalinem nalezeno několik dokumentů z archivu ÚV KSČ, včetně několika dokumentů o lidském udávání a podlézání tehdejšímu režimu.
Nadále je tak „stalin“ místem, které je nechtěným muzeem období socialismu. To se však proměňuje vlivem nových generací. Prostor kolem kyvadla je tak oblíbenou destinací pro všechny, kteří chtějí vidět krásný výhled na Prahu.
